S blížícím se koncem roku 2018 vstoupí v platnost evropské nařízení, jehož hlavním cílem je zamezit omezování kupujících v rámci jednotného trhu podle jejich státní příslušnosti či místa aktuálního bydliště.
Míří především na on-line obchody a souhrnně se označuje za nařízení proti geo-blockingu. Zákazníci se domnívají, že si budou moci objednat jakékoli zboží z evropských e-shopů, to ale podle Asociace pro elektronickou komerci (APEK) není přesné.
„Nařízení o tzv. geo-blockingu se věnuje třem oblastem. Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství, třetí pak nepřípustnost diskriminace v souvislosti se samotnou platbou za objednané zboží,“ říká výkonný ředitel APEK Jan Vetyška. Každý z těchto bodů má za cíl usnadnit spotřebitelům přeshraniční nákup a odstranit tak bariéry na vnitřním trhu EU. Současně ale zároveň nepřináší povinnost obchodníků dodávat zboží po celé Evropě.
Do účinnosti nařízení se nakupující mohou setkat se situací, kdy si chtějí prohlédnout zboží na zahraničním e-shopu. Ten je však bez možnosti volby přesměruje na svoji lokalizovanou verzi. A spotřebitel tak má přístup pouze k místnímu internetovému obchodu. To je jedna ze zásadních věcí, která se od 3. prosince 2018 změní.
„Obchodníci již nadále nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud,“ popisuje Jan Vetyška a dodává: „Současně platí, že i při přesměrování se souhlasem nakupujícího musí obchodník umožnit návrat do původního on-line obchodu.“
Jedním z klíčových bodů nařízení, který však podle APEKu není vždy chápán správně, se týká přístupu zákazníků ke zboží a službám v rámci EU. Obchodník tak nesmí uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka, který chce v jeho e-shopu nakoupit. To však neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v rámci Unie či že by pro jednotlivé státy v rámci lokálních verzí nemohl nabízet odlišné služby či ceny zboží. Rozdílný přístup obchodníka však nemůže být založen na státní příslušnosti, místě bydliště nebo místě usazení zákazníka.
„Obchodník nesmí odmítnout zákazníka z EU pouze na základě jeho bydliště či státní příslušnosti. Pokud si takový nakupující bude chtít objednat zboží v rámci států, do kterých prodávající zboží dodává, mělo by mu to být umožněno. Jako Čech si tak budu moci objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by mě obchodník mohl rovnou odmítnout. Současně ale, jestliže tento internetový obchod dodává zboží pouze v Rakousku, neexistuje povinnost zboží dodat do ČR. Zákazník si ovšem může zboží nechat doručit v Rakousku a tam si jej vyzvednout či nechat dodat jinou cestou,“ uvádí Jan Vetyška. V takovém případě navíc platí, že obchodník se při takovém prodeji musí řídit mimosmluvními požadavky stanovenými místními zákony. Prodávající tak nemusí mít nastudovanou legislativu všech zemí společenství. Současně nemusí dodávat zboží, na které platí omezení v rámci místních zákonů.
V oblasti služeb je situace poměrně jasná. Jestliže si zákazník bude chtít objednat službu v jiném státě EU, neměl by při jejím výběru být zatížen jinou cenu. Pronájem auta v Belgii by tedy měl být pro spotřebitele za stejných podmínek, ať si jej objednává on-line z Bruselu nebo Paříže.
Posledním bodem, který nové nařízení o geo-blockingu přináší, se zabývá omezeními ze strany obchodníků na základě způsobů platby. Také v tomto případě platí jednoduché pravidlo – obchodník nemůže odmítat dokončit objednávku či přijmout platbu na základě toho, že platební prostředek byl vystaven v jiném státě EU či v podobných případech.
„Jestliže obchodník přijímá platbu kartou, nemůže jí odmítnout jen proto, že karta byla vydána v jiném státě EU. A to za podmínek, že se jedná o platební metodu, kterou nabízí v rámci svého e-shopu a je provedena v měně, kterou prodávající přijímá,“ doplňuje Jan Vetyška.
Od 3. prosince, kdy nové nařízení nabyde účinnosti, tedy padnou určitá omezení zákazníků internetových obchodů v rámci Evropské unie. Současně však toto nařízení chrání obchodníky před povinnostmi, které by pro ně mohly být likvidační. Zákazníci si tedy mohou objednat zboží či služby v rámci celé EU, nemohou ale očekávat dodání objednávek tam, kam obchodníci se svými aktivitami necílí.
„Při přeshraničním nákupu v EU je tedy třeba zachovat selský rozum. Obchodník, který nechce dodávat zboží z ČR do Španělska, tak činit nemusí. Zároveň ale nemůže odmítnout předem objednávku obyvatele Španělska, pokud si tento zboží může vyzvednout v ČR či nechat jinak doručit z ČR do Španělska. Věřím, že toto nové nařízení bude pro obchodníky i zákazníky nakonec přínosné. Je však nutné nemít přehnaná očekávání a nároky na provozovatele internetových obchodů,“ uzavírá J. Vetyška.
