Francouzští zákonodárci minulý týden schválili konečnou podobu kontroverzního zákona, který by měl trestat internetové piráty. Zákon, často označovaný také jako „třikrát a dost“, by měl umožnit odpojit od internetu uživatele, kteří nelegálně stahují filmy, hudbu nebo jiný autorsky chráněný obsah. Oproti původní variantě, která byla zamítnuta tamní Ústavní radou, by však o potrestání uživatele mohl rozhodovat jedině soud. Přesto má zákon i nadále celou řadu odpůrců.
Hlasování francouzských poslanců v polovině září se dočkalo velké mediální pozornosti. V očekávání totiž byli nejen jeho zastánci z řad pravicově laděných zákonodárců, nahrávacích a filmových studií i další zástupci zábavního průmyslu, ale také odpůrci. Podle nich zákon je zákon v mnoha směrech nedokonalý a představuje příliš velký zásah do soukromí. Navíc postihne především běžné uživatele, přičemž velkých ryb páchajících milionové škody se prakticky vůbec nedotkne.
Těžká cesta k revoluci
Ostatně už samotná cesta zákona byla poměrně strastiplná. Jeho první návrh byl zákonodárcům předložen v červnu 2008. Přestože ho po dlouhých jednáních parlament schválil, byl Ústavní radou krátce nato smeten ze stolu jako protiústavní. Problém byl především v části, podle které tresty neměl ukládat soud, ale nově vytvořený úřednický orgán a zákon také v zásadě porušoval presumpci neviny.
Světlo světa proto brzy spatřila přepracovaná verze návrhu, ve kterém vláda problematické pasáže změnila. Senát návrh schválil už v červenci a nyní také Národní shromáždění, tedy dolní komora parlamentu. Prošel těsnou většinou, kdy proti byla tradičně levice v čele se socialisty. Právě ti nyní hrozí, že podají novou ústavní stížnost, která by pak představovala prakticky jedinou překážku. Francouzský prezident Sarkozy totiž zákon podporuje a svým podpisem ho tak může bezprostředně uvést v platnost.
Třikrát a dost
O co tedy vlastně v případě „HADOPI“ zákonu jde? Každý uživatel bude do jisté míry monitorován a to prostřednictvím nově vzniklého úřadu pojmenovaném Higher Authority for the Distribution of Works and the Protection of Copyright on the Internet (HADOPI). V případě, že na něj padne podezření pro porušování autorských práv, bude mu na základě jeho IP adresy zaslán e-mail, kde bude na tuto skutečnost upozorněn.
Poskytovatel internetového připojení pak bude muset jeho připojení sledovat, a pokud během následujících 6 měsíců uživatel stáhne nějaké další nelegální materiály, bude upozorněn znova, ale tentokrát prostřednictvím klasického úředního dopisu. V případě neuposlechnutí výzvy pak již bude následovat trest v podobě odpojení přístupu na internet po dobu 2 až 12 měsíců, finančního postihu a v horším případě pak až dvouletého vězení.
Sankce, kterou určí soud, pak může dosáhnout až 30 tisíc eur. Zákon postihuje také přímo majitele internetové přípojky, ačkoliv nelegální data může stahovat někdo jiný. V takovém případě odpojení od internetu potrvá jeden měsíc a pokuta bude činit až 1500 eur. Tímto je v zákonu pamatováno například na rodiny, kde mohou děti stahovat nelegální obsah bez vědomí rodičů, nebo například na majitele kaváren s WiFi internetem. Původní zamítnuta verze zákona přitom finanční postihy vůbec neobsahovala.
Nově zřízený úřad HADOPI, který bude stahování nelegálního obsahu monitorovat a dávat podměty k trestnímu stíhání, by podle francouzského ministerstva kultury měl vzniknout v listopadu. Činnost pak zahájí už začátkem roku 2010.
Právě ministerstvo kultury je předkladatelem zákona a ministr kultury Frederic Mitterrand pak jeho velkým zastáncem. Podle něj přijetí zákona přinejmenším umělcům ukazuje, že zákonodárci na ně pamatují a měli kuráž se za ně postavit. „Někteří si možná myslí, že jsem se stal ministrem, abych se bavil nebo pro osobní slávu. Ale já jsem se stal ministrem kultury a telekomunikací, abych posílil podporu tvůrcům a umělcům, kterou jsem bránil celý svůj život,“ prohlásil Frederic Mitterand.
Zákon má podle odborníků slabiny
Velké společnosti zábavního průmyslu pochopitelně také zákon velmi vítají, protože je internetové pirátství připravuje o vysoké zisky. Na druhou stranu však proti němu vystupuje celá řada odpůrců, ať už jde o politické subjekty nebo odborníky.
Poukazují například na možnou závažnou slabinu v systému dohledávání pirátů. To se opírá o evidenci IP adres počítačů. Existují přitom způsoby, jak tato čísla měnit a případně je ukrást nic netušícímu uživateli, který s nelegální činností nemá nic společného. Podle některých názorů zákon povede především k rozvoji šifrovacích prostředků, které zajistí dostatečnou anonymitu počítače.
Francouzský ministr kultury Frederic Mitterand
„Represivní přístup, který předvádí ve Francii, je opravdu představitelný leda tak pro lidi, kteří uvízli někde na začátku druhé poloviny 20. století,“ uvedl pro ITBiz.cz Jan Podhajský, manažer komunikace České pirátské strany (ČPS). „Místo toho, aby francouzští zákonodárci vzali v úvahu, že se radikálně proměnil postoj lidí k umělecké tvorbě a její distribuci, tak volí cestu poplatnou mastodontům ze zábavního průmyslu.“
ČPS byla v České republice registrována v červnu letošního roku a jedním z hlavních bodů jejího programu je „zajištění základních občanských práv a svobod v době Internetu“. Jinými slovy usilují o volný internet, bez vlivů velkých korporací či jiných zájmových skupin. Že se mnozí lidé s tímto názorem ztotožňují, svědčí i to, že se švédská Pirátská strana dostala v červnových volbách do Evropského parlamentu
„Na podobné represivní přístupy je možné nahlížet opravdu jenom optikou prosazení zájmů lobbistických skupin různých ochranných svazů a zábavního průmyslu,“ říká Jan Podhajský. Podle něj se norma toho, co je krádež a co ne, mění a zákon by to zákon měl reflektovat. „To, že zábavní průmysl neumí prodávat svůj produkt, přece nejde bránit státní represí a postihováním mladé generace, pro kterou je sdílení uměleckých děl pro nekomerční účely již přirozenou činností,“ dodává Podhajský.
Internet jako základní právo
Proti zákonu však nevystupuje pouze strana, která má „pirátství“ ve svém názvu. Negativní postoj vyjádřil také Evropský parlament, podle jehož vyjádření je odpojení od internetu srovnatelné například s odpojením vody či elektrické energie. Přístup na internet je podle europoslanců základní právo každého jednotlivce.
Ani francouzská veřejnost není zákonu příliš nakloněna. Z dubnového průzkumu agentury Ifop vyplývá, že proti zákonu je 60 procent internetových uživatelů. 69 procent dotázaných se pak domnívá, že zákon nebude účinný a míru pirátství nesníží.
Přesto se dá očekávat, že s podobným návrhem zákona dříve či později přijdou i další země. Vše bude samozřejmě záviset na úspěchu toho francouzského. Podle odhadů by HADOPI mohlo ročně dostihnout až 50 tisíc pirátů ročně. Jaká bude realita, uvidíme možná už během několika měsíců.
