Proti gangům stojícím za ransomwarem se již uskutečnila celá řada masivních akcí, na nichž se podílely národní i mezinárodní policejní organizace i velké technologické firmy. Přesto však hrozba ransomwaru roste; zájem kybernetických zločinců se sice tu a tam přesune jinak (např. v závislosti na cenách kryptoměn může být atraktivní malware určený pro těžbu), nicméně vydírání generuje podvodníkům příjmy stabilně. Podle PurpleSec mohly škody způsobené ransomwarem v roce 2020 činit až 20 miliard dolarů – přičemž podle stejné firmy/metodiky to v roce 2019 bylo jen 11,5 miliard.
Zajímavé na tom všem je, že by přitom k likvidaci celého odvětví stačilo málo: aby nikdo zločincům neplatil. Ve variantě, kdy útočníci data nejen zašifrují, ale i stahují, s nimi sice mohou i dál obchodovat, ale tyto možnosti jsou násobně menší. (Však útočníci obvykle hrozí spíše prostým zveřejněním dat, které jim samým nic nepřinese; jinak krádeže citlivých dat a obchod s nimi by spadly do odlišné kategorie kybernetické kriminality, kdy by pachatelé s obětí ani nekomunikovali a uniklá data by měla vyšší cenu, pokud by oběť o úniku nevěděla.) Bez ochoty zkusit zaplatit by tento sektor kriminality prostě zmizel. Dalo by se obecně lamentovat, že je to něco jako tragédie obecní pastviny a nedá se s tím nic dělat. Otázkou je, zda je placení výkupného vůbec výhodné pro samotné oběti, když neexistuje žádná jistota, že data získají zpátky. Navíc, být manažerem, který rozhodne o zaplacení výkupného, znamená ve skutečnosti pro dotyčného ještě další riziko: když vše selže, může být ještě obviněn z neplnění svých povinností ve smyslu řádné správy cizího majetku, překročení pravomocí, porušení regulačních pravidel atd.
Proč potom někdo vůbec vyděračům ustoupí? Jan Lemnitzer ve svém komentáři na The Conversation uvádí jako hlavní příčinu současné situace vztah mezi platbami za ransomware a pojištěním kybernetických rizik. Platbu vyděračům prý podporují pojišťovny a dodají podnikům i specialistu („makléře“), který vše diskrétně provede. Poté pojišťovna uhradí příslušnou částku a klientovi pro příští rok zvýší pojistné (asi jako po dopravní nehodě zdraží povinné rušení). Z hlediska pojišťovny i klienta je snad výhodou, že pokud útočníci data odblokují, výše škody je jasně definovaná. Floridské město Riviera Beach takto prostřednictvím pojišťovny zaplatilo vyděračům za odblokování svých systémů až 600 000 dolarů. Jinak by to však pojišťovnu mohlo přijít na mnohem větší částku a hrozily by i soudní tahanice…
Tento přístup je ale problematický, a to nejen proto, že celý ekosystém ransomwaru udržuje v chodu; navíc některé gangy takto získané prostředky investují do dalšího zdokonalování svých postupů. Došlo i k případům, kdy podniky pouze zaplatily vyděračům, získaly svá data zpět – aniž podnikly něco dalšího. To si přímo koleduje o nový bezpečnostní incident.
Na počátku letošního roku bývalý ředitel britského centra pro kybernetickou bezpečnost vyzval k zákazu takových způsobů pojištění kybernetických rizik, které by zahrnovaly placení výkupného. Asociace britských pojišťoven tyto postupy veřejně hájila a tvrdila, že se pro postižené podniky mnohdy jedná o nejlevnější možnost (z jiné strany: to, že pojišťovny mohou inzerovat i pokrytí výkupného, jim umožňuje své služby lépe prodávat). Zákaz pojištění takových plateb nebo dokonce zákaz samotných plateb je problematický; v prvním případě proto, že jde o vstup do dohod mezi soukromými subjekty, ve druhém případě by se pak navíc ještě zvýšila motivace obětí tyto incidenty neoznamovat/tajit.
Povinnost hlásit incident lze ošetřit legislativně, snad by ale vlády za to mohly i postiženým podnikům něco nabídnout, např. přístup ke specializovaným službám obnovy zdarma. Objevují se návrhy, aby se platby tvůrcům ransomwaru zakázaly alespoň pro organizace samosprávy a státní správy. Dále se zvažují mechanismy různých mezinárodních sankcí: některé státy tvůrce ransomwaru působící z jejich území kryjí nebo dokonce podporují. (Ransomware by zde byl ale byl jen jednou položkou vedle útoků DDoS, špionáže apod.)
Přínos všech zvažovaných kroků bude ale každopádně omezený. Lze předpokládat, že rozhodující pro potírání ransomwaru budou i nadále technické prostředky včetně politik zálohování dat a celých aplikací, které i v případě útoku umožní rychlé obnovení provozu.
Zdroj: The Conversation, TechExplore.com a další
