Koncem roku vzbudila pozornost médií informace o tzv. prolomení síťové neutrality v USA, přičemž technická norma byla občas vydávána málem za konec svobody internetu. Následující glosa se pokouší o opačný pohled na věc.
Argument č. 1, to, oč se v USA hádají, se vztahuje k fungování telekomunikačních operátorů. Ti podle normy přijaté za předešlé Obamovy administrativy nesměli upřednostňovat na své síti žádné typy internetových přenosů – např. pro zákazníky, kteří si připlatí. Vezměme si třeba službu Uloz.to, ta zpomaluje stahování neplatícím zákazníkům. Vadí to někomu, vidí se v tom nějaké omezování svobody? (Uloz.to samozřejmě vadí leckomu, ale ne zrovna tím, že by zpomalovalo stahování neplatícím zákazníkům.)
Nyní totéž budou moci provádět i telekomunikační operátoři, kteří to ovšem stejně dělají – v tom smyslu, že zákazník si od nich kupuje různě rychlou rychlost připojení (na poslední míli). Uživatelů se tedy příslušná změna nijak přímo netýká, jde v ní o vztahy mezi producenty obsahu a přepravci; zjednodušeně řečeno, „ti uprostřed“ nyní mohou něco podobného, jako „ti na konci“.
Poněkud ideologický pohled zní: můžete-li si připlatit – např. za to, že jedete expresem, za expresní doručení u přepravní služby – jedná se o protržní opatření. Z toho vyplývající technický argument č. 2, kromě nových obchodních modelů to umožňuje i nově modely technologické. Streamovaná média dávají smysl jako celek, při stahování objemného obsahu pro další použití je naopak plynulost nepříliš důležitá. Provoz na železnici znamená nejen upřednostnění rychlíku před osobákem, ale i optimalizaci – to, že přípoje na sebe různě čekají. Samozřejmě – železniční sítě bývají řízené centrálněji než decentralizovaný internet. Proto nějaké technologické zázraky těžko očekávat ani bez síťové neutrality.
Argument č. 3, před přijetím síťové neutrality v roli nějaké normy v rámci USA fungoval internet prakticky stejně, norma příliš není o koncových uživatelích. Jde v ní o to, jaké podmínky má vlastník kabelu a jaké vlastník serveru – média, a jak si rozdělí peníze, které jsou koncoví uživatelé ochotní platit (např. kolik z toho, co připlatíte Uloz.to, se dostane k UPC). A protože média to mají jednodušší s ovlivňováním veřejného mínění, více jsou slyšet zájmy poskytovatelů obsahu proti poskytovatelům kabelu a dojde i na hesla o ohrožení svobody. Asi s tím souvisí, že současně se řeší spor o to, zda bude povolena fúze AT&T a Time Warner, tedy opět vztah mezi médii a telekomunikačními operátory. Ale tímto ať se zabývají političtí analytici (hlasování v USA po stranické linii, současně politická orientace většiny velkých amerických médií). Související rozbor se už netýká zrovna svobody internetu ani peněženek koncových uživatelů. Takže i co se týče titulků by se slušela jistá rezervovanost, alespoň v médiích technologických.
Osobně si naopak myslím, že zrušení síťové neutrality by mohlo být jako zrušení téměř libovolné regulace potenciálně prospěšné – ovšem pouze potenciálně. Ve skutečnosti to je spíše bezvýznamné. Předešlé legislativní zakotvení síťové neutrality nezměnilo na fungování internetu fakticky nic, totéž bude téměř jistě platit i pro její „zrušení“. Samotní telekomunikační operátoři tvrdí, že nechtějí „vydírat“ servery za to, aby jejich obsah přenášeli přednostně (dle nové normy by snad mohli leccos, jen by museli o tom transparentně informovat). V USA nyní bude spor dále pokračovat (odvolání, žaloby…), změna třeba ani pořádně nevstoupí v platnost, jak se přenese do zbytku světa, je zase úplně jiná otázka.
