Nejvyšší správní soud v minulém týdnu svým rozsudkem definitivně potvrdil, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodoval správně o zakázce na digitalizaci stavebního řízení. Úřad kvůli netransparentním zadávacím podmínkám zadávací řízení zrušil. Po tomto rozhodnutí se ÚOHS stal terčem silného nátlaku ze strany někdejšího vedení ministerstva i s ním spojené politické strany. Chyby v postupu ministerstva potvrdil v minulosti Krajský soud v Brně a nyní rovněž kasační soud, který zamítl kasační stížnost zadavatele.
Úřad o zakázce „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ rozhodoval na návrh dodavatele System Servis s.r.o. na podzim 2023. Podle zjištění Úřadu zadavatel postupoval netransparentně, když nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení, když v zadávací dokumentaci dostatečně neupřesnil podmínky, za jakých 1) bude možno využít tzv. standardní software a 2) v jakých lhůtách bude akceptovat výstupy dodavatele v průběhu akceptačního řízení.
Ministerstvo, přestože je gestorem zákona o zadávání veřejných zakázek, a mělo by tedy být vzorem v zadávání zakázek, se nerozpakovalo zpochybňovat nejen rozhodnutí Úřadu, ale dokonce i práva dodavatelů bránit se proti nezákonnému postupu zadavatele. Bývalý ministr pro místní rozvoj i členové jeho politické strany ve svých vyjádřeních toto právo opakovaně rozporovali a vysílali tím velice pochybné signály z hlediska právní jistoty uchazečů o veřejné zakázky.
Oba správní soudy naprosto odmítly spekulace zadavatele o tom, že navrhovatel nebyl oprávněn k podání návrhu, tedy tzv. aktivní legitimaci navrhovatele. Tato problematika je judikaturou již dávno velice dobře objasněna a také NSS nyní pouze zopakoval, že „přezkum postupu zadavatele musí být přístupný co nejširšímu okruhu navrhovatelů, pro jejichž aktivní procesní legitimaci je podstatné, zda jsou alespoň teoreticky schopni realizovat přinejmenším část zadávané veřejné zakázky a zda u nich hrozí či již vznikla újma spočívající ve ztrátě možnosti ucházet se o veřejnou zakázku podáním nabídky při dodržení zadavatelem stanovených zadávacích podmínek.“ Navrhovatel má předmět podnikání odpovídající předmětu plnění a nadto se jedná o etablovaného IT dodavatele s řadou referencí, která nabízí komplexní řešení problematiky IT.
Co se týče pochybení zadavatele, kasační soud dal opět zcela za pravdu Úřadu. K otázce podmínek využití standardního software soud konstatoval, že dodavatelům nebyla známa žádná konkrétní kritéria pro využití standardního software, byli proto nuceni ve svých nabídkách počítat jak s tím, že navrhovaný standardní software bude přijat, tak že bude odmítnut. „Uvedená zadávací podmínka proto značně ztížila sestavení kvalifikované a konkurenceschopné nabídky, v důsledku čehož mohla omezit účast dodavatelů v zadávacím řízení,“ uvádí doslova NSS.
K otázce akceptačního řízení soud uvedl, zadávací podmínky neobsahovaly žádný údaj o celkové délce akceptačního řízení ani žádné konkrétní termíny, v nichž by akceptační řízení závazně probíhalo. Celková doba plnění závazku přitom nepochybně ovlivnila úvahy možných dodavatelů o tom, zda se zakázky zúčastní a podají nabídku.
