Čím dál větší zájem o nositelnou elektroniku vyvolává v poslední době u řady běžných uživatelů i expertů obavy z toho, jak budou výrobci nakládat se shromážděnými daty. Pojďme se blíže podívat na to, jak velké nebezpečí uživatelům chytrých zařízení opravdu hrozí.
Podle Iriny Raicuové ze Santa Clara University by zákazníci měli čím dál více tlačit na výrobce nositelné elektroniky, aby jim poskytovali jasné informace o tom, jakým způsobem je nakládáno s jejich daty. U (nejen) odborné veřejnosti totiž panují čím dál větší obavy z toho, že informace shromážděné o uživatelích z různých zdrojů budou v budoucnu kombinovány a korporace si pomocí nich začnou vytvářet velmi detailní profily svých zákazníků.
Někteří experti se obávají toho, že data o zdraví uživatele, informace o jeho lokaci či nákupní zvyky získané pomocí chytrých hodinek budou v budoucnu použity proti jejich vlastníkovi. Otázkou v současné době již není, zda jsou osobní data shromažďována, ale jak získané informace jednotlivé firmy používají.
Jak uvedla Fatemeh Khatibloová z analytické společnosti Forrester, problémem je to, že uživatelé očekávají kompletní zanonymizování svých údajů, když přitom pro anonymizaci dat neexistuje dostatečně dobrá a rozšířená technologie.
Například výrobce chytrých hodinek může teoreticky shromáždit obrovské množství osobních dat z milionů kusů smartwatch a tato data prodat třetí straně, která následně uživateli může třeba zobrazit reklamu na přípravek na hubnutí. „Firmy by měly mít jasnou politiku týkající se ochrany dat. Pokud totiž data shromažďují, vytvářejí tím pro uživatele značné riziko,“ řekla Khatibloová s tím, že by se do celého problému měly v jednotlivých zemích vložit i regulátoři. Pokud společnost od uživatele nezíská povolení k používání osobních dat, měla by jí být jednoduše udělena tučná pokuta. „Podle mého názoru zde musí zasáhnout stát. Autoregulace mezi firmami nebude fungovat,“ dodala Khatibloová.
Zástupci organizací zabývajících se ochranou soukromí uživatelů při demonstraci problémů, jaké mohou v souvislosti se shromažďováním osobních dat uživatelů vzniknout, poukazují třeba na případ jedné Kanaďanky z minulého roku, proti níž právníci u soudu použili data z jejího náramku Fitbit, aby poukázali na její špatný zdravotní stav neslučitelný s její prací. „Umím si představit, že pojišťovna použije data z hodinek uživatele, aby u soudu dokázala, že nehoda, kterou způsobil, byla zapříčiněna tím, že minulou noc spal pouze čtyři hodiny. Firmy mohou díky nositelné elektronice také jednoduše sledovat, jak často jejich zaměstnanec opouští své pracoviště a vydává se na toaletu nebo zapálit si cigaretu. A tato rizika by si uživatelé nositelné elektroniky měli uvědomit. Je potřeba přijmout právní předpisy, které takové diskriminační používání osobních dat zakáží,“ řekla Khatibloová.
Některé firmy již data z chytrých hodinek a fitnessových náramků svých zaměstnanců používají k tomu, aby pojišťovnám dokázaly, že jejich pracovníci mají dostatečnou fyzickou aktivitu, díky čemuž mohou získat lepší cenu za jejich pojištění. Jak uvádí v nedávné studii JP Gownder ze společnosti Forrester, z dat poskytovatele cloudových služeb Appirio lze vyčíst, že firmy mohou díky osobním datům svých zaměstnanců u pojistných smluv získat výraznou slevu. Třeba americká pojišťovna John Hancock podle Gowndera u svého programu Vitality nabízí až 15% slevu na životní pojištění u uživatelů, kteří s ní budou sdílet data o svém zdraví z náramků Fitbit. Členové tohoto programu získávají plusové body za fyzické aktivity nebo pravidelné lékařské prohlídky.
„Uživatelé by se měli ptát, zda pozitiva sdílení jejich osobních dat převáží negativa,“ říká Gownder. Společnosti díky shromážděným datům o tom, jaké produkty daný uživatel kupuje a jak často cvičí, mohou například předpovídat, jak velkému riziku vzniku diabetes nebo srdečních onemocnění je daný člověk vystaven. „Teoreticky je možné si představit, že člověk nedostane práci, jelikož je líný a málo se hýbe,“ dodává Gownder. „Tato nová zařízení otvírají zcela nové možnosti pro potenciální diskriminaci.“
A firmy jsou si nových možností dobře vědomy. V březnovém průzkumu provedeném Salesforce mezi 500 společnostmi velká většina uvedla, že plánuje nositelnou elektroniku použít buďto u svých zaměstnanců nebo zákazníků. K podobným výsledků dospěl v minulém roce ve své studii i Forrester. Problémem je to, že nositelná elektronika je zcela novou kategorií a řada uživatelů si vůbec neuvědomuje to, jak jejich data budou používána a jakým rizikům mohou čelit.
Z výše uvedeného je zřejmé, že nositelná elektronika značně zjednodušuje sledování lidí. Jak dodává Julia Horwitzová z organizace Electronic Privacy Information Center, například smartwatch mohou poskytnout o uživateli tak velké množství dat, že k jeho identifikaci již nebude třeba znát jeho jméno nebo rodné číslo. „Z těchto dat lze vyčíst, kam člověk chodí, kde pracuje, co dělá a co kupuje. Člověka tak můžete identifikovat velmi jednoduše,“ říká Horwitzová.
Mezi experty nepanuje shoda na tom, kteří výrobci smartwatch chrání soukromí svých uživatelů lépe a kteří hůře. Podle Khatibloové z Forresteru lze v tomto směru zmínit například společnost Pebble, která uživatelům alespoň na rovinu říká, co se s jejich daty děje. Řada výrobců však uživatelům to, jakým způsobem jsou sdílena data z aplikací jejich smartwatch, nesděluje. „Třeba Fitbit mi vůbec neříká, jaká data sdílím jen se svými přáteli a jaká s celým světem,“ dodala Khatiboová
Rada na závěr? Pokud budete s někým sdílet data o svém zdravotním stavu, provedených finančních transakcích či lokaci, měli byste jednoduše očekávat, že se tato dostanou k třetím stranám. Podle Patricka Moorheada ze společnosti Moor Insights & Strategy by si uživatelé měli kupovat pouze nositelnou elektroniku od známých firem, které jasně deklarují, co dělají se získanými daty. „Jak jsme se již přesvědčili v minulosti, zákazníci jsou schopni do určité míry obětovat své soukromí, pokud na druhou stranu získají nějaký benefit,“ dodal Moorhead. Zákonodárci v jednotlivých zemích by pak měli přijmout právní předpisy, které budou nakládání s daty patřičně upravovat. Za příklad je možné vzít si Německo, jehož zákony zakazují firmám prodávat data třetím stranám, pokud tato nejsou kompletně anonymizována.
Mohlo by vás zajímat:
