Vědecký tým Purdue University z amerického státu Indiana objevil nový způsob pohybu robota v neznámém prostředí. Hlavní výhodou oproti starému způsobu je rychlost, jakou tato orientace v neprobádaném prostoru probíhá.
Nový robot údajně používá informace získané standardním mapováním neznámého terénu a z toho dedukuje, jak by mohlo dané prostředí vypadat.
Většina starších robotů pohybujících se v neznámém prostředí požívá technologii SLAM (simultaneous localisation and mapping). Takoví roboti jsou opatřeni velkým množstvím senzorům, díky kterím si neustále dotvářejí a zdokonalují mapu ve své paměti. Tento proces je však díky obrovskému množství informací příliš zdlouhavý a navíc dochází k velkému množství chyb.
Nová technologie sice není tak přesná, avšak několikanásobně rychlejší. Robot si totiž ve své paměti utváří dvojrozměrnou mapu prostředí, ve kterém se pohybuje. Pokud se dostane do neznámého prostředí, začne přes jednoduchý algorytmus prohledávat veškeré své dosud získané poznatky a krok po kroku srovná aktuální prostředí s tím, které již dobře zná.
Vedoucím vědeckého týmu je profesor George Lee. Ten popisuje celý postup robota při mapování velmi jednoduše: „Robot podle něho dosáhne nové neznámé lokality a říká si, zda podobné věci viděl už před tím. Porovnává je se svými daty, krok za krokem. Když najde významné podobnosti s místem, jehož mapu má uloženu v databázi, rozhodne, že toto místo nemusí podrobně zkoumat, jelikož ho zná. Díky tomu šetří velké množství času, protože znovu neobjevuje již objevené. Tento postup je velmi podobný lidskému přístupu k navigaci a orientování se v prostoru vůbec. Člověk si ve svém mozku také vytváří jakousi „mentální mapu“, jejíž data neustále srovnává se skutečností, která ho obklopuje. Ke srovnávání mapy se skutečností slouží významné a zapamatovatelné znaky.“
Po náročných testech robota s virtuálními labyrinty a modely kanceláří dospěli vědci k závěru, že je nový způsob několikanásobně rychlejší než standardní SLAM systém. Při procesu mapování navíc výrazně ubylo chyb.
Tento způsob má však i své nedostatky. V prostorách budov, jako jsou například kanceláře, pracuje robot velmi rychle a spolehlivě, avšak v terénu je to podstatně horší, neboť je prostředí mnohem různorodější, a tak ubývá společných znaků, podle kterých by se mohl robot orientovat.
O využítí tohoto systému zatím uvažuje americká armáda. V budoucnu, až se systém zdokonalí, by jej mohla využít například pro samonaváděcí vozidla, která plní úkol, při kterých není nutná asistence člověka, nebo kde je určité nebezpečí, které by pro člověka mohlo znamenat riziko. Mohlo by se například jednat o předběžný průzkum terénu a podobné úkoly.