Algoritmus vyvinutý na University of Sussex dokáže z kamerového záznamu on-line rozpoznat příznaky nudy. Možné aplikace: vzdělávání, hry i robotika.
Vedoucí projektu Harry Witchel představil dost jednoduchý model, který využívá pouze analýzu pohybů těla; nesleduje se samotná interakce s počítačem, tj. pohyby myši, rychlost psaní na klávesnici apod. Nudu mají signalizovat hlavně mimovolné drobné, tzv. neinstrumentální (neúčelné) pohyby. Jakmile se lidé soustředí, tyto pohyby ustávají.
Na základě poznatků o stavu uživatele by mohly fungovat například výukové programy nebo dokonce i roboti určení jako společníci, kteří by pak zvládli vykazovat větší empatii. Uplatnit by se tento přístup mohl i při tvorbě/testování her, reklam či filmů. Testerů se sice lze vždy zeptat, ale lidé často své pocity nedokáží verbalizovat nebo přímo lžou (i sobě). Techniky nespoléhající na komentáře či dotazníky jsou proto spolehlivější – a analýza kamerového záznamu zase jednodušší než skenování mozkové aktivity.
Přímo se nabízí doplnit informaci o zpracování pohybu očí, který je už také součástí kamerového záznamu. Současný model je jednoduchý a hrubý, nicméně díky tomu zase vyhodnocení probíhá v reálném čase, což se pro část aplikací (personalizace výukových aplikací) zdá být klíčové. Pro ilustraci: když lidé tři minuty sledovali hru, poklesly jejich mimovolné pohyby oproti čtení úředních předpisů asi o polovinu.
