40 let notebooků a Osbornův efekt.
První koncepce přenosného počítače se objevily už v 70. letech 20. století, ale finální podobu získaly až v letech osmdesátých. Jedním z průkopníků v této sféře byl Adam Osborne, někdy nazývaný „otec“ notebooku. Tento britsko-americký podnikatel spolu s Lee Felsensteinem vyvinul a před 40 lety, 3. dubna 1981, představil první komerčně použitelný přenosný počítač Osborne 1.
S myšlenkou, že by bylo zajímavé umožnit lidem vzít si počítač s sebou, přišel v 70. letech Alan Kay z vývojového centra firmy Xerox. Představoval si přenosný počítač velikosti notebooku nazvaný „Dynabook“ – zařízení, které by každý mohl vlastnit a které by bylo schopno zvládnout všechny potřeby uživatele v oblasti informací.
Společnost Intel (založená v roce 1968) právě v té době pracovala na vývoji prvního mikroprocesoru. Trvalo ale ještě několik dalších let, než se počítačové komponenty natolik zmenšily, aby je bylo možné použít v noteboocích.
V roce 1979 podnikl William Moggridge ze společnosti Grid Systems Corp první krok na cestě k vybudování laptopu. Jeho „kufříkový“ počítač byl vybaven 340 kilobajty paměti, litou magnesiovou skříní a skládacím elektroluminiscenčním grafickým displejem. Poháněl ho procesor Intel. Tento počítač vážil asi jednu pětinu toho, co jakýkoliv jiný výkonnostně srovnatelný model v té době. Na počátku 80. let ho používala NASA ve svém raketoplánovém programu.
Další model, jenž se od konkurence lišil snadnou přenosností, představil v roce 1981 Adam Osborne spolu s Leem Felsensteinem. Jejich Osborne 1 vážil 12 kilogramů a vzhledem připomínal plastový kufr na nářadí. Po odklopení horní části na uživatele vykoukla zabudovaná klávesnice, pětipalcový monochromatický monitor a disketová jednotka.
Přístroj neměl žádnou baterii, takže práce s ním byla možná pouze v dosahu elektrické zásuvky, případně po dokoupení externího akumulátoru. Za přijatelných 1795 dolarů šel počítač dobře na odbyt, zejména mezi manažery. Těm vyhovovalo, že se vešel pod sedačku v letadle, a také to, že v přístroji byla sada praktického softwaru včetně textového a tabulkového procesoru.
Již v září 1981 měla firma Osborne Computer Corporation měsíční obrat milion dolarů. O necelý rok později bylo prodáno již 11 tisíc těchto počítačů a v září 1983 firma zkrachovala. Počítač nemohl dále konkurovat, byl příliš těžký a nebyl kompatibilní s IBM PC, což byla platforma, která se v této době začala prosazovat jako standard.
K pohřbení modelu Osborne 1 pomohlo i nešťastné a značně předčasné oznámení uvedení modelu následujícího, který ještě nebyl zdaleka připraven, nicméně zákazníci už nechtěli kupovat Osborne 1 a raději čekali na jeho nástupce. Adam Osborne tak obohatil svět marketingu o termín Osbornův efekt. Tak se v učebnicích označuje situace, kdy si firma sama pod sebou podřeže větev předčasným oznámením nového produktu, který ještě není připraven k prodeji.
Souběžně s Osbornem nabídly přenosný počítač i společnosti IBM a Compaq. V roce 1986 představila firma IBM první počítač typu „rozkládací,“ založený na procesoru firmy Intel(r). Byl to zároveň první počítač s 3,5 palcovou disketovou mechanikou a dodával se s vlastním aplikačním softwarem.
V první polovině 90. let se začaly objevovat první laptopy s barevnými LCD displeji, koncem dekády vedla internetová revoluce k rostoucí poptávce po noteboocích s podporou připojení k internetu. A s příchodem nového milénia se na trh dostaly notebooky vybavené DVD mechanikami.
