Novela by umožnila VZ, aby mohlo nepřetržitě monitorovat veřejné komunikační sítě a služby elektronické komunikace.
Novela zákona, která svěří Vojenskému zpravodajství (VZ) povinnost bránit Českou republiku před kybernetickými útoky, je podle ředitele VZ Jana Berouna psána minimalisticky. Poznamenal, že pokud by VZ od navrhovaných pravomocí ustoupilo, nedokázalo by kybernetickým útokům zabránit a nemělo by tak cenu zákon přijímat. Oponenti poukazují například na nebezpečí možných zásahů do soukromí nebo svobody slova, případného omezení se obávají také zástupci poskytovatelů internetového připojení. O novele zákona v pondělí diskutovali odborníci a zástupci různých organizací na akci pořádané organizací AFCEA. Na potřebě kybernetické obrany a jejího zákonného ukotvení se shodli. Návrh zákona je nyní v meziresortním připomínkovém řízení, které dnes končí.
Na diskusi zazněla kritika i pochvala zákona. Podle jeho příznivců je nezbytné, aby Česká republika začala kromě kybernetické bezpečnosti řešit i kybernetickou obranu. Varují, že hrozby kybernetických útoků stoupají. Například Beroun poznamenal, že Česká republika dohání něco, co svět již udělal. „Vývoj ve světě je komplikovaný a ne právě přátelský pro Českou republiku,“ řekl. Zástupci VZ odmítli, že by monitorováním dění na síti narušili soukromí zpráv nebo obsah dat.
Kriticky se k zákonu staví ICT unie, která zastupuje poskytovatele internetového připojení. Její zástupce Pavel Košek návrh zákona označil za neakceptovatelný. Obává se zejména o ochranu soukromí firem, kterých by se zákon dotknul. Vyzval k dalšímu jednání mezi právními a technickými experty. VZ kritizoval, že se zástupci ICT unie nemohly k zákonu vyjádřit. Podle Berouna byli pozváni, na výzvu ale nereagovali.
Ministerstvo obrany již zákon v minulosti předložilo, předchozí Sněmovna ho ale neschválila. Hlavní diskuse se vedla zejména o svěření kybernetické obrany zpravodajcům. Kritici upozorňovali na to, že obranu státu mají na starosti ozbrojené síly, mezi které VZ nepatří. Obrana nyní návrh upravila. Mimo jiné v něm argumentuje, že svěřit kybernetickou obranu VZ umožňuje ústavní zákon, který ukládá všem úřadům, firmám či lidem podílet se na bezpečnosti ČR.
Novela by umožnila VZ, aby mohlo nepřetržitě monitorovat veřejné komunikační sítě a služby elektronické komunikace. Sbírat má ale neadresná data, která dále vyhodnotí. Podle obrany nebude moci sledovat obsah komunikace konkrétních osob. Monitorování kybernetického prostoru považuje úřad za nezbytné, aby mohly být včas odhaleny případné hrozby. Pokud by se zpravodajci potřebovali zaměřit na konkrétní lidi, museli by požádat o povolení soud, stejně jako nyní. Když VZ zjistí nebezpečí, může proti němu podle návrhu samo aktivně zasáhnout.
K zákonu se mohou do dneška vyjadřovat vybrané státní instituce v meziresortním připomínkovém řízení. Zásadní připomínku k zákonu podalo například ministerstvo spravedlnosti, podle kterého je způsob a rozsah pravomoci VZ monitorovat kybernetický prostor v rozporu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. Ten rozhodl, že při použití prostředků tajného sledování musí existovat účinné záruky proti svévoli. Podle ministerstva zákon takové záruky nedává a doporučuje, aby byly v novele posíleny kontrolní mechanismy.
