Výrok, podle něhož má software pojídat svět, jako první použil (zřejmě) Marc Andreessen v roce 2011 ve Wall Street Journal.
Jde o toho slavného Andreessena, který byl spoluautorem prohlížeče Mosaic a zakladatelem Netscape Communicatoin, později se stal investorem i člověkem ze správních rad. Pár let staré tvrzení vycházelo z plánovaných změn strategie HP (Andreessen byl člen představenstva), nicméně na tom, v jakém kontextu se věta objevila poprvé, už dnes tolik nezáleží. Postupně ji zopakovala řada lidí, nyní např. Joe Emison, CIO firmy Xceligent. Dále vše rozebírá Charles Babcock, redaktor InformationWeek.
Jádro Emisonova tvrzení má být v tom, že stále více činností podniků je závislých na vývoji vlastního softwaru nebo alespoň úpravách toho stávajícího. Ještě před 10 lety si zkušený databázový administrátor ve firmě nejspíš vydělával víc než všichni programátoři, totéž platilo pro administrátory sítí a snad i operačních systémů. Navíc množství lidí, kteří se v rámci IT oddělení zabývalo něčím jiným než vývojem, programátory značně převyšovalo, a to i v IT firmách.
Nyní to už zdaleka není tak jednoznačné – ani co se týče platů, ani co se týče množství potřebných lidí. Přišla ekonomická krize, outsourcing, cloud, modely x-as-a-service i další automatizace, množství administrátorů a jejich podřízených pokleslo nebo alespoň nerostlo. Co ale hraje ještě důležitější roli, vývojářů softwaru je potřeba stále víc, a to i mimo technologické firmy; alespoň to tvrdí Emison a Babcock. Platí to samozřejmě hlavně pro firmy expandující (správa databází je prostě „udržovací“ činnost, nové služby tímto způsobem nevzniknou), jenže v nějakém ohledu v dnešním světě musejí expandovat všichni, jinak z trhu zmizí. Tady by samozřejmě šlo dodat leccos o dynamicky se měnící prostředí, zmínit dynamiku, agilitu, proaktivitu nebo použít příměr o červené královně – už zůstat na místě (udržet si stávající pozici) vyžaduje běžet, jak se s oblibou popisuje třeba v evoluční biologii. Jde ale samozřejmě jen o obecné příměry, které se dají použít skoro vždy.
Extrémní poměr různých IT profesí zmiňuje Emison v případě expandujícího Facebooku (Andreessen je mimochodem jeden z investorů i člen představenstva Facebooku a nakupil tolik funkcí/pozic, že ho jiní akcionáři obvinili ze střetu zájmů), kdy si firma v jeden okamžik vystačila se třemi správci databází a k tomu potřebovala služby tisíců programátorů. Jenže v menší míře totéž platí i pro firmy, jejichž obor podnikání zdánlivě s technologiemi nesouvisí, ať už staví domy, prodávají brambory nebo spravují boty.
Co se rychlým vývojem nových aplikací myslí konkrétněji? Zařadit se sem dá leccos, od skutečně agilního (extrémního) programování až po lidi, kteří neprogramují, ale „jen“ upravují konfigurační soubory, aby jeden systém firmy sosal data z druhého; přičemž tím rozhraním, kolem něhož se vše točí, už ale není API Windows ani klasických serverů, spíše nějaké RSS na publikačním systému, rozhraní Facebooku nebo Amazon Web Services. Původní text nezmiňuje Internet věcí, ale když jsme u toho propojování dat z různých zdrojů a mezi různými zdroji, IoT se jako příklad nabízí rovněž.
Poněkud se stírá rozdělení na vývojové prostředí a produkční systémy, protože i ty procházejí neustálými změnami (viz i DevOps, cloud v režimu PaaS apod. přístupy). Lidé odpovědní za databáze nebo zabezpečení ztrácejí právo veta, protože přibývá automatizovaných nástrojů, které např. databázi z jednoho modelu převedou na jiný nebo zkontrolují, zda je systém identit implementován bez zřejmých rizik.
V další části svých úvah se Emison i Babcock pouštějí do rozboru, jaké konkrétní programovací jazyky jsou vzhledem k těmto změnám a trendům na vzestupu a jaké za zenitem, co si myslet o JavaScriptu nebo proč se jako první programovací jazyk dnes na MITu učí Python; to už bychom se ale dostali jinam. Jádrem sdělení a možné kontroverze je spíše otázka, zda opravdu každý druhý člověk bude zítra programátor nebo alespoň někdo, kdo ve srozumitelném prostředí konfiguruje jakési soubory.
Do určité míry je takový závěr logický, protože s trochou nadsázky řečeno dnes všichni sedíme u monitorů, ale zmizí-li značná část administrativní práce, co asi tak budeme s těmi počítači provádět? Nebo se snad ve větší míře automatizuje i tato činnost, zasáhne i sem umělá inteligence? Existuje např. projekt DeepCoder (stojí za ním Microsoft a Cambridge University), kdy umělá inteligence sama skládá jednoduché algoritmy tím, že si půjčuje kód z jiných programů, tento projekt se ovšem nachází na samém začátku.
Zdroj: InformationWeek a další
