U patentového práva se požaduje, aby výrobek nebo myšlenka byly nové, ale současně nebyly zřejmé pro jiného specialistu v daném oboru. Co je ale zřejmé pro umělou inteligenci?
Stephen Thaler, prezident a výkonný ředitelem americké společnosti Imagination Engines, požádal v Austrálii experimentálně o to, aby jeho systému DABUS (Device for the Autonomous Bootstrapping of Unified Sentience) byla přiznána patentová práva na dvě různé technologie (nádoby na potraviny s fraktálním povrchem a speciální typ blikajícího světla). Jedná se o test toho, jak je současný právní systém připraven na nastupující technologie.
Vlastníkem patentu nebo jiné formy duševního vlastnictví může být nejen fyzická, ale i právnická osoba – ale i ta se zase skládá pouze z lidí. V případě autorství systému umělé inteligence je ovšem otázka, zda by se nutně mělo jednat o firmu, která systém vyvinula. Někdo si přece software i koupil a vlastní novou aplikaci získat pomocí strojového učení. A někdo jiný např. poskytl data nebo jiné informace, které též mohou spadat pod ochranu duševního vlastnictví. Právě touto otázkou se zabývají v komentáři pro časopis Nature Alexandra George a Toby Walsh z UNSW Sydney.
U patentového práva se požaduje, aby výrobek nebo myšlenka byly nové, ale současně nebyly zřejmé (zřejmě odvoditelné/triviální) – míněno pochopitelně ne pro laika, ale jiného specialistu v daném oboru. Co je ale zřejmé pro umělou inteligenci, a to i v roli jiného, konkurenčního specialisty? Již dnes dokáže AI vstřebat skoro veškeré znalosti z příslušného oboru.
Jak se uvádí, DABUS není první případ. V oblasti vývoje léků bylo v roce 2019 „vyvinuto“ nové antibiotikum halicin. Ten byl původně určen k léčbě diabetu, ale jeho účinnost jako antibiotika byla objevena až díky umělé inteligenci. Ta prováděla to, co se dnes dělá běžně, téměř mechanicky – vzhledem k nákladům a času na schvalování nových léků se ty již schválené intenzivně zkoumají z hlediska jejich možného nasazení pro jiné účely. Mělo by duševní vlastnictví (pokud vůbec někomu) připadnout tvůrci umělé inteligence nebo člověku, který ji nasměroval příslušným způsobem/zadal úkol? Prof. Toby Walsh (nikoliv právník, ale specialista na AI) tvrdí, že i v případě DABUSu ovšem někdo (např. přímo Stephen Thaler) musí vymyslet vlastní zadání problému, pak způsoby jeho řešení a nakonec výsledky AI interpretovat.
Právní systémy bude každopádně třeba novým technologiím přizpůsobit, bez ohledu na to, že proces to bude pomalý. V komentáři v Nature se navrhuje raději vytvořit zcela novou kategorii duševního vlastnictví („AI-IP“) než dodatečně začleňovat jednotlivé body do stávajícího právního rámce. Thalerův případ se vedle Austrálie řeší i v právních systémech dalších zemí.
Alexandra George et al, Artificial intelligence is breaking patent law, Nature (2022). DOI: 10.1038/d41586-022-01391-x
Zdroj: University of New South Wales / TechXplore.com
