Nový celoevropský průzkum společnosti Epson odhaluje hluboké rozpory ve školství: AI okrádá studenty o základní dovednosti, projektory by mohly vrátit rovnost ve třídách a imerzivní výuka je cestou k pracovní síle připravené na budoucnost.
Zatímco technologické firmy pilně propagují AI jako spásný nástroj vzdělávání, učitelé z osmi evropských zemí říkají něco jiného. Celoevropský průzkum, který si nechala zpracovat společnost Epson mezi 1 624 pedagogy z Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Polska, Portugalska, Španělska a Velké Británie, přináší střízlivý pohled na stav školství v době umělé inteligence. A výsledky jsou místy alarmující.
AI ve škole: pomocník, nebo zloděj dovedností?
Největší kontroverzi vyvolává samotné používání AI nástroje žáky při plnění školních úkolů. Tři čtvrtiny dotázaných učitelů (75 %) si všimly, že studenti tyto nástroje aktivně využívají – a 58 % z nich si myslí, že to má negativní vliv na výuku. Problém není jen v opisování: 60 % pedagogů souhlasí s tím, že AI studentům umožňuje obcházet vlastní vzdělávání, a 73 % vyjadřuje obavy, že přílišné spoléhání na umělou inteligenci snižuje schopnost žáků rozpoznat falešné informace a kriticky myslet.
Do toho vstupují i konkrétní akademická čísla: 54 % učitelů tvrdí, že studenti dosahují horších výsledků u zkoušek, protože bez AI mají prostě problém s výkonem. Zkrátka, co si neosvojíte, to neumíte.
Přitom paradoxně právě kritické myšlení označuje 64 % pedagogů za nejdůležitější dovednost, kterou budou studenti na trhu práce řízeném AI potřebovat. Jenže 79 % z nich zároveň říká, že se schopnosti kritického myšlení studentů nezlepšují – a 56 % dokonce zaznamenalo jejich pokles. Podobně tristní je situace u analytického myšlení a řešení problémů, kde pokles hlásí přes 53 % respondentů, a u emoční inteligence (49 %).
Akademici přitom varují, že právě tyto „měkké“ dovednosti – adaptabilita, kreativita, vedení lidí – budou v éře AI tím, co lidi odliší od strojů. Zatím to ale nevypadá, že by školy věděly, jak je efektivně vychovávat.
Zpět k tužce a papíru?
Učitelé proto nevolají po revoluci, ale po návratu k základům. 61 % z nich chce, aby se větší pozornost věnovala tradičním zdrojům – pracovním listům a učebnicím. Téměř tři čtvrtiny (74 %) jsou přesvědčeny, že právě tyto klasické materiály jsou stále nezbytné pro upevnění čtenářské a matematické gramotnosti. Šedesát procent pedagogů si navíc myslí, že studenti se lépe učí z papíru než z obrazovky, a 66 % tvrdí, že tradiční metody poskytují základ pro celoživotní učení.
Tento názor potvrzují i vědci. Dr. Lili Yu z Macquarie University’s School of Psychological Sciences v Austrálii uvádí: „Porozumění klesá, když používáme obrazovku ke čtení informačně hutného textu, například učebnice ke studiu.“
Logickým důsledkem je důraz na tisk. 54 % učitelů považuje tiskárny za důležitou součást vzdělávání, téměř třetina jich ale uvádí, že ve škole jich prostě není dost. A 68 % souhlasí s tím, že tvůrci vzdělávací politiky by při rozhodování o zlepšení výsledků vzdělávání neměli tiskárny přehlížet.
Marcel Divín, ředitel pobočky pro Česko a Slovensko společnosti Epson, to shrnuje: „Tiskárny ve školách pomáhají zajistit, aby studenti měli stále přístup k tištěným materiálům, které tyto základy upevňují, a mohli se s nimi seznámit.“
Zároveň dodává: „Umělá inteligence nepochybně mění svět. Aby z ní studenti v pozdějším životě vytěžili co nejvíce, musí ji ve škole pečlivě využívat. Je třeba se zaměřit na to, aby si nejprve osvojili základy prostřednictvím tradičních výukových metod. Abychom vytvořili pracovní sílu připravenou na umělou inteligenci, která dokáže kriticky myslet a zodpovědně ji používat, musíme se ve výuce silně zaměřit na tužku a papír.“
Technologie ano – ale chytře
Volání po tradičních metodách neznamená, že učitelé chtějí zavřít dveře moderním technologiím. Naopak. 55 % z nich by si přálo, aby jejich škola zavedla nebo rozšířila využívání imerzivní výuky – tedy přístupu, který pomocí technologií vytváří interaktivní prostředí simulující scénáře reálného světa. Může jít o virtuální realitu, rozšířenou realitu nebo velkoplošné projekce.
Problém je, že realita zatím za ambicemi zaostává: více než tři čtvrtiny učitelů (77 %) uvádějí, že tyto technologie ve svých školách vidí jen zřídka nebo vůbec.
A přitom téměř polovina (46 %) dotázaných pedagogů si nemyslí, že školy studentům vůbec poskytují dovednosti potřebné pro éru umělé inteligence. 58 % pak přímo říká, že vzdělávací systém neví, jak připravit dnešní žáky na trh práce, který bude zásadně odlišný od toho, co zažívaly předchozí generace.
Marcel Divín k tomu říká: „Pracoviště se mění neuvěřitelně rychle. Nevíme, co budou zaměstnavatelé potřebovat v příštích letech, až umělá inteligence převezme více úkolů. Víme však, že lidé budou potřebovat kritické myšlení, které se dokáže orientovat v nejisté době. A je prokázáno, že imerzivní učení pomáhá tyto jedinečné lidské dovednosti naučit.“
Učitelé v zajetí tabule: kdo sedí vzadu, prohrává
Průzkum ale přinesl i jedno překvapivě konkrétní zjištění týkající se fyzické organizace výuky. 81 % učitelů požaduje „svobodu pohybu“ – tedy možnost pohybovat se volně po třídě při prezentaci, místo aby stáli přikováni k dotykové tabuli nebo interaktivnímu displeji v přední části místnosti.
Nejde o akademický rozmar. Každý třetí učitel (33 %) souhlasí s tím, že studenti sedící vzadu jsou snadněji rozptylováni, 29 % si všímá, že tito žáci se snaží odvést méně práce, a skoro polovina pedagogů (43 %) to řeší pravidelným přesouváním žáků dopředu. Tedy symptomy místo příčiny.
Pohyb po třídě by situaci výrazně zlepšil: 55 % učitelů věří, že volný pohyb by zvýšil angažovanost žáků, 57 % si myslí, že by bylo snazší věnovat pozornost všem, a třetina (32 %) se domnívá, že by se omezilo i vyrušování.
Řešení? Technologické. Polovina pedagogů souhlasí, že k dosažení skutečné „svobody pohybu“ je potřeba nová technologie – konkrétně taková, která je odpoutá od pevného displeje. 69 % by chtělo možnost ovládat projekci na dálku ze zařízení, které mohou nosit po třídě, a 67 % věří, že velkoplošné projektory by pomohly žákům v zadní části třídy lépe vidět výukový obsah.
„Ploché dotykové displeje jsou nejen menší a méně poutavé, ale také brzdí některé studenty. Pomocí moderních, jasných projektorů s velkými displeji a dálkovým ovládáním prostřednictvím aplikace se učitelé mohou ve třídě osvobodit,“ říká Marcel Divín.
Co z toho plyne?
Průzkum Epsonu vykresluje školství v přelomovém momentu. Učitelé jsou realisté: 78 % z nich souhlasí s tím, že AI má ve vzdělávání důležitou roli – ale 88 % zároveň říká, že je nutné pečlivě vyvažovat digitální technologie a práci s tužkou a papírem.
Jinými slovy: nekopírovat úkol pomocí ChatGPT, ale naučit se ho napsat. Neprojít lekcí klikáním, ale prožít ji v imerzivním prostředí. A nesedět schovaný v zadní lavici, ale mít učitele nablízku – ať fyzicky, nebo díky technologii, která mu to umožní.
Pro výrobce vzdělávacích technologií – projektory, tiskárny, interaktivní nástroje – je to jasný signál: školy potřebují investice. Otázka je, zda je dostanou dřív, než se generace „AI-závislých“ studentů ocitne na trhu práce.
