Videokomunikace pomáhá budovat lepší vztahy mezi vzdálenými zaměstnanci a partnery než například telefonování nebo hlasové konferenční hovory. Vyplývá to ze studie společnosti Cisco, která se zabývá psychologií videokomunikace. Podle ní člověk posuzuje důvěryhodnost jiných lidí hlavně na základě jejich chování a řeči těla, přičemž samotné sluchové vjemy mají na posuzování minimální podíl.
Videohovor lépe buduje vztahy než běžné telefonování
„Vzdálená komunikace týmů se kvůli tlaku na úspory nákladů a snaze vytvářet produktivnější pracovní týmy stává běžnou firemní praxí,“ říká Stuart Duff, ředitel vývoje společnosti Pearn Kandola a vedoucí výzkumného týmu, který studii zpracovával. „Alternativou k osobním jednáním se tak stávají konferenční hovory nebo videokomunikace.“
Videokomunikace pomáhá budovat lepší vztahy mezi vzdálenými zaměstnanci a rovněž snižuje riziko kulturních a osobních střetů. Podle studie má používání videa při pracovních jednáních pozitivní efekty na různé charakterové typy lidí. Například osobám, které vedou jednání, pomáhají vizuální vjemy udržovat svou pozici. Účastníkům, kteří se občas bouřlivě zapojují do debaty, avšak jindy jsou nepozorní a nesoustředí se na debatu, poskytuje video větší motivaci k zapojení do diskuse.
Extrovert je v projevu krocen, pragmatik získává větší prostor
U členů týmu, kteří hluboce promýšlí diskutovaná témata, video umožňuje, aby se ostatní ujistili, že jejich klidné přemýšlení neznamená pouze neúčast na jednání. Naopak u extrovertů, kteří hodně mluví a dokážou jednání zavést zcela do neznáma, umožňuje videokomunikace lépe rozeznat přirozené pauzy v konverzaci a omezit skákání do řeči. Lidem, kteří zpravidla srší kreativními nápady a boří zavedené hranice, pomáhá video držet se více při zemi, naproti tomu pragmatikům umožňuje lépe se vyjádřit a získat pozornost ostatních.
Videokonference na druhou stranu může přinášet stres a trému. Firmy by proto svým zaměstnancům měly zajistit vhodná školení, na kterém se získají informace o výhodách tohoto typu komunikace a zároveň se ho naučí správně využívat. Podle Stuarta Duffa je v případě videokonference důležité dosáhnout její nenucenosti, důvěryhodnosti a pohodlí, aby ji bylo možné používat pravidelně.
Studie se rovněž zabývala vhodností jednotlivých forem videokomunikace pro různé příležitosti. Například videotelefonie je díky své jednoduchosti vhodná ke každodenní komunikaci. Webové videokonference jsou pak díky přístupnosti vhodné i pro vzdálenější jednání týmů či obchodních partnerů.
V obou případech je však limitující malá velikost obrazu, která neumožňuje zprostředkovat všechny vizuální vjemy. Tento problém řeší forma komunikace nazvaná telepresence, která ukazuje účastníky jednání v životní velikosti a umožňuje tak sledovat řeč těla i jemná gesta.
