Rok 2026 přinese nový rozměr virtualizace. Organizace čelí výzvám v podobě zastaralých platforem, rostoucích nákladů a tlaku na integraci AI úloh. Migrace virtuálních strojů, konsolidace platforem a modernizace provozních modelů se stávají strategickými nástroji ke snížení technického dluhu, znovuzískání kontroly a budování odolné a agilní infrastruktury.
Tlak na migraci z tradičních virtualizačních platforem
Rok 2025 odhalil křehkost mnoha virtualizačních strategií. Řada organizací se ocitla v situaci, kdy je svázána něčím, co pro ně už nefunguje. Díky dlouholetému postupnému růstu organizace nashromáždily technologie, jejichž náklady vlastnictví jsou nyní vysoké a je těžké se jich zbavit. Navíc jsou stále více v rozporu s tempem změn vyžadovaným umělou inteligencí a digitální modernizací, protože jejich DNA vychází z nároků minulosti. V roce 2026 se tlak na oddělení kritických úloh od starších hypervisorů ještě zintenzivní, a to v důsledku rostoucích nákladů na obnovu, obav z koncentrace rizik a většího zaměření na provozní odolnost. Příležitost už nespočívá pouze v modernizaci virtuálních strojů za účelem zvýšení efektivity, ale v pojetí migrace virtuálních strojů jako strategického mechanismu ke snížení technického dluhu, znovuzískání kontroly nad architekturou a vytvoření platformy schopné podporovat jak současné úlohy, tak i ty, které přijdou v budoucnu. Kdo bude čekat, až si změnu vynutí nezbytná obnova, zjistí, že překážkou je provozní model, nikoli technologie.
Koexistence úloh AI a tradičních virtuálních strojů
V roce 2025 většina podniků považovala virtualizaci a AI za oddělené domény jak z hlediska provozu, tak architektury. S příchodem roku 2026 se tato separace stává neudržitelnou. Organizace se snaží provozovat kriticky důležité úlohy a datově náročné AI inference vedle sebe, aniž by duplikovaly infrastrukturu nebo vytvářely paralelní provozní struktury. To vyžaduje přístup k virtualizaci, který uznává virtuální stroje jako cíl konsolidace i jako součást širší výkonné vrstvy pro AI. Platformní týmy to tlačí k zajištění konzistentního řízení životního cyklu, monitoringu i správy napříč oběma typy aplikací. Změna zde není primárně technická, ale kulturní. Podniky budou muset zavést disciplínu provozu AI přímo do stávajících platforem pro ostatní úlohy, místo aby pro úlohy AI vytvářely nová izolovaná řešení.
Konsolidace platforem a snaha o snížení technického dluhu
Trend, který jsme pozorovali v průběhu roku 2025, kdy se platformy množí rychleji, než jsou týmy schopny je absorbovat, hrozí v roce 2026 dosažením bodu zlomu. Kontrola rozpočtu, očekávání suverenity a nedostatek kvalifikovaných inženýrů se spojují a vytvářejí jasný mandát: zjednodušit existující prostředí nebo čelit křehkosti celého systému. Virtualizace a modernizace aplikací budou stále více vnímány jako nástroje pro sjednocení, nikoli pouze k migraci. Organizace nyní aktivně hledají způsoby, jak konsolidovat prováděcí prostředí, omezit předávání odpovědnosti mezi týmy a sjednotit provozní modely napříč staršími a nativně cloudovými aplikacemi. Ti, kteří uspějí, budou považovat návrh platformy za organizační transformaci, nikoli za obnovu infrastruktury, a budou investovat do dovedností, platformního inženýrství a řízení, stejně jako do technologie. Pokud tak neučiní, riskují zvýšení složitosti právě v okamžiku, kdy začnou být náklady na provoz neudržitelné.
Dovednosti, provozní modely a modernizace pro odolnost
V roce 2026 budou úspěšné ty organizace, které si uvědomí, že modernizace se týká stejně tak lidí, odpovědnosti a rozhodovacích práv jako kódu a výpočetního výkonu. Virtualizační programy začaly se zaměřením na úsporu kapitálových výdajů prostřednictvím konsolidace serverů a nyní se přesunuly k programům zaměřeným na provozní výdaje, které se mnohem více soustředí na zajištění provozní odolnosti a spolehlivých platforem. Tato změna vyžaduje, aby týmy pracovaly ve vyšší autonomii, blíže k úlohám, které podporují, a s odpovědností za celý životní cyklus, která sahá daleko za počáteční nasazení. Organizace, které vytvoří správné struktury řízení, vybaví týmy pro zvládání integrované virtualizace a úloh AI a začlení plán migrace do strategie své platformy, nejenže překonají tlaky na náklady a odolnost, ale využijí je k znovuzískání strategické agility.
Co mám spustit, kde, jak a proč
V roce 2025 byla nejčastější otázka, kterou si platformní týmy kladly, zdánlivě jednoduchá: „Co mám spustit, kde, jak a proč?“ Ve skutečnosti se tato otázka stává zásadním strategickým rozhodnutím pro rok 2026. S rostoucím objemem úloh, přísnějšími očekáváními ohledně odolnosti a rostoucími náklady organizace již nepovažují volbu infrastruktury za taktické plánování nasazení, ale přizpůsobují umístění úloh obchodním záměrům, míře tolerance rizika a gravitaci dat. Očekává se posun od primárně cloudových nebo on-premise strategií k situačním modelům nasazení, které zvažují latenci, suverenitu, možnost přechodu na jiné řešení a provozní vyspělost na základě jednotlivých úloh. „Jak“ se stává stejně důležitým jako „kde“ – organizace budou stále více standardizovat orchestraci a správu životního cyklu napříč prostředími, aby se vyhnuly izolovaným prostředím nebo osiřelým úlohám. A co je zásadní, otázka „proč“ se bude soustředit na dosažení hodnoty a na odolnost. Konzultanti již kladou otázky, zda úlohy ospravedlňují náklady na špičkovou infrastrukturu, zda potřebují přímý přístup ke GPU nebo pouze předvídatelnou dostupnost a zda posilují nebo oslabují dlouhodobou provozní autonomii. Ti, kteří toto rozhodování začlení do strategie platformy, nikoli do plánování projektů, budou postupovat rychleji a vyhnou se architektonickému dluhu, jehož splacení by jinak mohlo trvat roky.
Autor: Ed Hoppitt, ředitel pro oblast Business Value Practice v regionu EMEA ve společnosti Red Hat
