Vláda bude ve středu jednat o přípravě zavedení evropské digitální peněženky v Česku. Debatovat by měla o preferované variantě výběru poskytovatele, který by měl zajistit mobilní aplikaci, vytváření elektronických podpisů, informační kampaň či poradenství uživatelům. Podle první verze by službu mohlo nabízet bez veřejných peněz víc poskytovatelů nezávisle na státu, podle druhé by jednoho poskytovatele pověřil stát. Vyplývá to ze zadávací dokumentace na webu Digitální informační agentury (DIA). Ta předkládá podkladový materiál kabinetu spolu s ministrem práce Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), který je odpovědný za digitalizaci.
Evropskou peněženku digitální identity (EUDIW) by členské státy měly zavést do konce roku 2026. Lidé si ji budou moci stáhnout do telefonu. Získají digitální identitu, která bude uznatelná ve všech unijních zemích. Do aplikace si budou moci nahrát i další doklady jako třeba řidičský průkaz, cestovní pas, potvrzení o zkouškách a dosaženém vzdělání či zdravotní dokumentaci. V Česku se jako mezikrok využívají eDoklady.
DIA vyzvala v polovině prosince možné poskytovatele části systému pro klienty, aby se zapojili do takzvané tržní konzultace. Žádala je, aby do konce ledna vyplnili dotazník a upřesnili požadované informace. Chtěla ověřit proveditelnost možných způsobů zajištění služeb klientům v českých poměrech. Podle výsledků se má zvolit další postup.
DIA zjišťovala, s jakou mírou jistoty jsou poskytovatelé schopni systém do Vánoc 2026 zprovoznit a jaké by případně vybírali poplatky za doplňkové služby. Elektronický podpis a vydávání, používání či rušení elektronické peněženky musí být pro obyvatele bezplatné. Nutné je zajistit také kompatibilitu se stáními registry a systémy eGovernmentu. Poskytovatel by měl být odpovědný za škody. Musel by mít povinné pojištění odpovědnosti. Příjem z veřejných peněz by nesměl přesáhnout 15 milionů eur s DPH ročně (teď asi 373,8 milionu korun). Dotazy se týkaly také zabezpečení, technických specifikací, či převodu na dalšího provozovatele po vypršení smlouvy. Veškerá práva na systém budou ve vlastnictví státu. U záležitostí, které se nedají převést, by ČR měla výhradní licenci.
DIA se zaměřila na dvě varianty. Podle první by poskytovatelé zajišťovali službu nezávisle na státu bez veřejných peněz podle svého obchodního rozhodnutí. Jedno či více jejich řešení by uznala DIA. Model by byl otevřený, zapojit by se mohlo při splnění podmínek víc provozovatelů. Druhá verze počítá s tím, že by stát přes digitální agenturu pověřil jednoho poskytovatele, který by naplnil zadání a smlouvu. Dotazník tedy zjišťoval případné náklady a výnosy.
Poskytovatel musí zajistit aplikaci, kterou bude možné stáhnout do mobilu. Systém by měl upravovat podle změn legislativy. Uspořádat by měl kampaň na podporu využívání evropské peněženky. K dispozici by mělo být poradenství včetně call centra a uživatelská podpora, ale také on-line kurzy.
