Investoři prý zacházejí se svěřenými penězi, jako by si plánovali dovolenou. Firmy investují a expandují hlavně tam, kde je teplo i moře a člověk to místo zná z filmů. Věří jednorázovým daňovým výhodám a neřeší stabilitu.
Na ZDNetu vyšlo již několik článků, které se pokoušejí mapovat jednotlivé země z hlediska jejich přitažlivosti pro outsourcing, poskytování sdílení podnikových služeb, IT investice nebo i malé start-upy.
Na toto téma viz např.
Cíl západních IT investic: Litva,
Novým evropským rájem outsourcingu je prý Moldavsko.
Pokud vezmeme vážně data personálních agentur, např. přehledy, které vydává Grafton, pak ve středoevropských zemích se sdílené podnikové služby a vůbec investice do ICT center také významně podílejí na současném ekonomickém růstu.
S kým se máme poměřovat? Ke konkurentům zde možná zdaleka nepatří jen země ve východnější Evropě, Indie, Pákistán nebo Čína. Volného kapitálu je dnes tolik (chtělo by se říci: aby ne, když někde centrální banky praktikují politiku záporných úrokových sazeb), že proudí doslova všude. Takže ZDnet upozorňuje, že pouhých 10 let po gigantické genocidě (asi milion mrtvých) tečou do Rwandy dolary. Vláda snížila daně, nabídka investorům daňové prázdniny a země vybudovala slušnou optickou infrastrukturu. Z posledních větších investic je zmíněn švédský Milicom. V hlavním rwandském městě Kigali se prý konají módní přehlídky a vůbec jde o přitažlivou zemi.
Působí to možná jako šok, pojďme ale v seznamu dále. Desetileté daňové prázdniny lákají ve velkém investice do Kazachstánu (zde se vnucuje prvoplánová poznámka typu „investoři znají z Borata“), Egypta či Guatemaly. Jako naprosto konzervativní cíl pak v tomto přehledu již působí Vietnam.
Interpretace dle ZDNetu zní, že samozřejmě některé země jsou pro investory různého typu přitažlivější než jiné, roli hrají nízké daně, ale i další věci. Zaměstnat místní lidi lze všude, ale pro lidi s rozhodovací pravomocí hrají roli i takové otázky, jako to, zda země je dost „sexy“ pro ně samé nebo snad jejich kamarády či kolegy při schvalování ve správní radě – takže Guatemala je ideální, teplo, moře, levné koktejly (od dolaru) a jako bonus (však lákavý je i Egypt).
Atraktivita míst pro podnikání málem splývá s turistickými destinacemi, takže jen málokdo dnes zamíří dejme tomu do Murmanska, a to bez ohledu na místní daně nebo politickou situaci. Naopak Nový Zéland už není jen solidní, avšak nudnou zemí pro anglické důstojníky na penzi, britštější než Británie. Kdepak, pro start-upy je ostrov dnes jako stvořený, protože mladí nadšenci přece všichni viděli Jacksonovy filmy podle Tolkienových předloh. ZDNet speciálně zmiňuje jako motivační faktor i levné a dobré pivo, kde má ČR jistě co nabídnout – nebo alespoň máme zatím tu pověst.
Tedy optimismus na všech frontách. Když pomineme fenomén „turistických destinací“, kde jde (snad) trochu o nadsázku, patrný je i další trend. Firmy jsou ochotny k riskantnějším investicím tam, kde se vyhlásí daňové prázdniny, třebaže na nějakou stabilitu zde moc nelze spoléhat. Není to podobné, jako když se každému druhému nutily hypotéky? Vnucuje se otázka, jakou má celý tenhle ekonomický model životaschopnost, zda jde prostě o důsledek nízkých úrokových sazeb a přehřátého akciového trhu nebo jaký propletenec vlivů vlastně celou situaci způsobuje.
V ČR se nás to týká nejen kvůli tomu, že soupeříme o investice, ale také samozřejmě značný podíl majetku/úspor včetně třeba penzijních fondů je vázán na kapitálové trhy. (Bez ohledu na to, že jindy se relativně malý zájem domácích střadatelů o produkty typu fondů pokládá se příčinu toho, proč se nedaří snižovat rozdíl v příjmech mezi ČR a západoevropskými zeměmi.) Můžeme samozřejmě říct, že se stále jedná „jen o start-upy/IT/telekomunikace/technologie“, čili dopady by v nejhorším spíše připomínaly konec dot.com bubliny než globální ekonomickou krizi. Ale kdo ví, vždyť technologický sektor má dnes na celkovém ekonomickém provozu jistě větší podíl než před 15 lety.
