Soud EU: Luxusní značky mohou zakázat internetový prodej zboží
Oponenti poukazují na to, že omezení prodejů jde proti hospodářské soutěži.
Dodavatelé luxusního zboží mohou svým autorizovaným distributorům zakázat prodej svých produktů přes internetová tržiště, jako je Amazon nebo eBay. Rozhodl o tom ve středu Soudní dvůr Evropské unie. Luxusní značky podle něho mají právo vybrat si, kdo prodává jejich produkty, aby si ochránily svou image a exkluzivitu, a tím, že spotřebitelům omezí volbu, neporušují pravidla hospodářské soutěže.
Soudní verdikt se týká sporu německé pobočky firmy Coty, mezi jejíž značky patří Marc Jacobs, Calvin Klein a Chloé, a německou maloobchodní společností Parfümerie Akzente, která prodává zboží firmy Coty na internetových stránkách, přestože ta s tím nesouhlasí. Předpokládá se, že rozhodnutí se stane precedentem, což je důležité zejména pro evropské společnosti, které se na světových prodejích luxusního zboží podílejí 70 procenty.
Oponenti poukazují na to, že omezení prodejů jde proti hospodářské soutěži a bude mít negativní dopad na menší podnikatele. V tomto duchu vyzněly dva obdobné případy v Německu, kde se v posledních letech antimonopolní úřad vyslovil proti velkým značkám. Společnosti Adidas a Asics přinutil, aby omezení online prodeje stáhly, s odůvodněním, že online platformy jsou rozhodující pro malé a středně velké firmy i pro spotřebitele. Úřad dospěl k závěru, že zákaz prodeje přes takové weby, jako je Amazon a eBay, má za cíl kontrolu cen. Současně koncentruje prodej do rukou výrobců a několika velkých firem a poškozuje menší obchodníky.
Německý antimonopolní úřad nyní poznamenal, že jeho verdikty se netýkaly luxusních značek. "Tento rozsudek stanoví zásady pro EU jako celek. Německo se bude muset přizpůsobit evropské judikatuře a přijmout tento druh restrikcí, nebudou-li v rozporu s legislativou hospodářské soutěže," uvedl úřad podle agentury Reuters.
Komentáře
#0
Co takhle použít logiku k nalezení odpovědi?
1) Součástí vlastnického práva je možnost danou věc prodat.
2) Obchodník může danou věc prodat jiné firmě (za svoje pořizovací náklady) a tato firma už není vázaná původní dohodou s výrobcem (žádný právní vztah s ním nemá) a může prodávat zboží mj. i po internetu.
3) Jediný způsob, jak by tomu výrobce mohl zabránit, je dohodnout si s obchodníkem minimální cenu, za kterou může obchodník prodávat (tím by zboží na internetu bylo dražší než v kamenném obchodě a prakticky nikdo by ho nekupoval).
Pokud je EU pro zákaz prodeje po internetu, tak je i pro možnost stanovení minimální prodejní ceny (výrobce/distributor může obchodníkovi zakázat prodávat levněji).
Ale ani 3) nefunguje – můžu totiž prodat zboží za plnou cenu jiné spřátelené firmě (např. máme společného vlastníka) a tato firma už není vázána dohodou s výrobcem a může prodávat levněji na internetu. Protože máme stejného vlastníka nebo si to navzájem nějak vyúčtujeme, není problém, že ta jedna transakce proběhla za vyšší cenu (peníze se akorát přesunuly z jedné mojí kapsy do druhé, ale dohromady mám pořád stejně).
EU je zbytečný a hloupý experiment.
