Centrální registr administrativních budov může být tunel za tři čtvrtě miliardy
Obecně prospěšná organizace Acta non verba a Nadační fond proti korupci upozorňují na další nové podezřelé okolnosti při nákupu programu Centrální registr administrativních budov, který si pořizuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ve hře jsou stovky milionů ze státních peněz.
První potíž spočívá v netransparentnosti a podivném způsobu hrazení provozu registru. Software sice dodává IBM, ale úřad za něj platí prostřednictvím Státní tiskárny cenin. Částky, které jsou takto propláceny, nejsou žádné troškaření, jde o několik set milionů.
Přečtěte si také
"Již v říjnu jsme podali trestní oznámení na tři instituce státní správy, které rekordně plýtvají při zadávání IT zakázek. ÚZSVM se svým CRABem byl mezi nimi. Nyní bychom rádi konkrétním policistům sdělili naše nová zjištění, ale policie bohužel zatím nebyla schopna vyřešit ani místní příslušnost vyšetřování. Mimochodem za téměř tři čtvrtě miliardy, které má CRAB stát, se dá například postavit administrativní budova pro přibližně dva tisíce úředníků o ploše 15 až 20 tisíc metrů čtverečních. Asi taková, jaká se nyní staví poblíž kulaťáku na Evropské v Praze,“ dodává.
Acta non verba na registr poprvé upozornila letos v květnu, kdy dotázala Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), kolik v minulých letech utratil za počítače a počítačové programy. ÚZSVM požadoval za poskytnutí těchto informací 60 tisíc korun na „zpracování“. Obě organizace již tehdy považovaly uvedenou částku za přemrštěnou a viděly v ní snahu ÚZSVM zakrýt podrobnosti nákupu předraženého programu s názvem Centrální registr administrativních budov (CRAB). Až nyní se ale neziskovkám podařilo zjistit, že CRAB nestál stát „jen“ oficiálně deklarovaných čtvrt miliardy, ale nejspíš přibližně trojnásobek této částky.
Malá krabí historie
Přečtěte si také
Je STC žábou na prameni?
Ředitel STC, Ing. Richard Bulíček, argumentuje tím, že STC je standardní podnikatelský subjekt, který se chová dle tržních pravidel. Pravda ovšem tak jednoduchá není. Faktem totiž zůstává, že STC není standardní podnikatelský subjekt.
V případě STC se jedná o státní podnik, který je téměř ze 100 % odkázán na příjem od jednoho zákazníka (stát ČR). Vzájemná závislost státu na STC a STC na státu zásadním způsobem zesílila poté, co STC začala v roce 2010 budovat Národní datové centrum.
Od roku 2012 se na IT službách STC stávají závislé i další ústřední orgány (např. MPSV ČR, MF ČR atd.). Velmi obtížně si tedy lze představit situaci, že kdyby se STC dostala do ekonomických potíží (analogie s Dopravním podnikem hl. města Prahy), tak ji stát nechá bez mrknutí oka lidově řečeno padnout.
„Jsem si zcela jist, že by se v takovém případě pouze upravily směrem k vyšším cenám ceníky pro klienta, tedy stát, a pokračovalo by se dál. Všichni dobře víme, že jedním z nejvýnosnějších oborů pro rozkradače veřejných prostředků je právě oblast informačních technologií – extrémně složitá, ale zároveň životně důležitá problematika. Proto je potřeba být i v případě STC a nákladů na investice do zmíněných technologií více než obezřetný, obzvláště poté, co médii proběhla informace o úzkém vztahu pana Bulíčka s nyní již obviněným Janem Janků ze společnosti Neograph,“ vysvětluje Ing. Petr Soukenka z Nadačního fondu proti korupci.
Komentáře
#1
