ITy ženy: může vás můj avatar pohladit?

Velký rozruch způsobila nedávno sebevražda 13leté Američanky Megan Meier. Tato depresemi a nízkým sebevědomím trpící dívka, se seznámila přes sociální síť MySpace s vytouženým 16letým „chlapcem“ Joshem. Ten ji nejdříve zahrnoval obdivem, po několika týdnech ale obrátil a začal jí posílat kruté vzkazy. Ty vyvrcholily, když jí napsal, že by „svět byl lepší bez ní“. Chvíli nato se doma oběsila.

Zmařený život kvůli internetové lásce

Zemřela dříve, než se stačila dozvědět, že za svou internetovou lásku považuje fiktivní postavu, kterou si vymyslela její téměř padesátiletá sousedka se dvěma dalšími lidmi. Chtěla prý původně jen zjistit, proč už Megan nekamarádí s její dcerou a co si o ní myslí. Mladá žena se tak stala obětí moderního způsobu seznamování.

Pykat bude ale nejen ona. „Josh“, nebo-li Lori Drew, teď čelí soudu. Lhaním o své pravé totožnosti, šikanou, obtěžováním a získáváním osobních informací od mladistvé Megan se totiž provinila proti pravidlům MySpace, se kterými při zakládání chlapcova profilu musela souhlasit. Údajně tak spáchala stejný zločin, jako kterýkoli hacker. Za tento internetový podvod jí tak hrozí až dvacet let vězení.

Vzniká tak precedent, proti kterému mnozí varují. Mohlo by se tak totiž začít běžně stávat, že se každý, kdo zhřeší proti pravidlům webových portálů, ocitne před soudem jako kriminálník.

Online randění prošlo od října 2006, kdy si Megan vzala život, dalším vývojem. Lidé se stále více obávají, že ze stránek a pár fotek s několika údaji nezískávají dostatek informací o člověku, se kterým se chtějí časem setkat tváří v tvář. Nechce se jim ale ve většině případů využívat ani webové kamery, které by mohly zase odhalit až příliš a jejich potenciální životní lásku odradit.

Moderní trend: virtuální dostaveníčka

Současným velkým hitem se tak stávají virtuální dostaveníčka. Na netu se už nabízí několik možností, jak se seznamovat prostřednictvím svého 3D avatara. Jednou takovou je například OmniDate, údajně největší seznamka zaměřená na virtuální schůzky. Za půl roku své existence už má zhruba 4400 členů. Seznámeníchtivý zájemce si může vybrat z několika ženských a mužských avatarů jednoho, který ho bude reprezentovat. K samotnému „lovu“ dochází ve virtuálním baru, muzeu nebo třeba na pláži.

Tato figurka umí vyjadřovat emoce svého stvořitele – posílat vzdušné polibky, obracet oči v sloup, zívat nudou nebo třeba chytit někoho za ruku. Pokud napíšete populární zkratku LOL (laugh(ing) out loud), avatar se začne chichotat. Protějšek tak rychle pochopí, zda má vztah nějakou šanci.

Cílem tohoto počínání je připravit se s jeho pomocí na setkání s jeho stvořitelem z masa a kostí. Pokud někoho na rande nenapadá co říci, může využívat i slovní nápovědy. Díky interaktivnímu chování avatarů se tak toho o lidech za klávesnicí dozvíte více než při „tradičních“ online schůzkách. Účastníci virtuálního randění si prý nemohou vynachválit, že tímto způsobem ušetří za případnou nezdařenou schůzku nejen peníze za večeři, ale i čas, který by museli strávit oblékáním, líčením a podobně.

Setkání na Second Life vedlo až k svatbě

K podobným účelům může sloužit i virtuální svět Second Life (www.secondlife.com). Velký ohlas způsobila na mém blogu svatební fotografie mého belgického kamaráda. Jeho příběh je jako vystřižený se secondlifové červené knihovny. Na jednom svém oblíbeném blogu se kdysi dočetl jméno avatarky jeho autorky. Vyhledal ji v Second Life a začali spolu „chodit“.

Po měsíci se setkali i osobně a od té doby jsou spolu. Dlužno dodat, že od počátku věděl, že jím obdivovaná dívka žije ve stejném (reálném) městě. Po dvou letech se ji rozhodl požádat o ruku a chvíli nato se vzali – tedy prozatím jen virtuálně. Úspěšné zhmotnění jejich vztahu ale neznamenalo, že by na Second Life zanevřeli. Spíše naopak. Bydlí sice oba v Bruselu, ale daleko od sebe. Je pro ně tedy většinou časově úspornější dát přednost schůzce přes Internet před tou osobní.

Jejich, pro někoho možná netradiční, seznámení jen potvrzují studie, které tvrdí, že pokud se lidé předpřipraví za pomocí avatarů, „jiskří“ to pak mezi nimi při reálné schůzce o poznání více než u lidí, kteří touto přípravkou neprošli.

Ať už tedy někdo dává při seznamování přes Internet přednost „tradiční“ nebo virtuální formě, každopádně se dá říci, že už dávno neplatí rada z knihy Namlouvání. Ta nás před lety nabádala, abychom za účelem seznámení vyšli ven, protože pravděpodobnost, že svého životního partnera najdeme mezi čtyřmi stěnami svého pokoje, se rovná nule.

Vybráno z blogu:
Zasaďte si strom na Internetu
Jednoduchý social networking

Barbora Zychová má více než 12letou praxi jako reportérka a moderátorka různých televizních, rozhlasových, tištěných a online médií. A to jak v České republice, tak i v zahraničí. Sedm let žila v Austrálii, kde vystudovala Masters with Honours in Journalism and Mass Communication.

Po návratu do Prahy pracovala v zahraniční redakci zpravodajství TV Prima a před rokem přijala nabídku společnosti Microsoft. Od té doby pracuje na pozici Enthusiast Evangelist pro oblast Střední a Východní Evropy. Pravidelně píše vlastní blog zaměřený nejen na IT.