Mysleli jste si, že stát nemá nad internetem žádnou kontrolu? Bohužel, trend je přesně opačný. Ještě před deseti lety neměli politici ponětí, co je internet, dnes by mu naopak rádi vládli. Pojďme se tedy podívat na to, jak u nás postupuje proces státního dohledu nad nejsvobodnějším médiem.

Lubor Kopecký

Je jasné, že kontrolovat světový internet jako celek je pro jednu vládu zatím neuskutečnitelné. Každá vláda ale uplatňuje své zákony alespoň na servery provozované na území svého státu a pravomoc úřadů v této oblasti neustále roste. Máme sice štěstí, že v České republice není obsah internetu nijak zvlášť filtrován, přibývá však nařízení a opatření, která se dají jen stěží označit za projev svobody.

Uchovávání dat

Spolu s uvedením v platnost novely zákona o elektronických komunikacích vznikla v tomto roce i nová povinnost pro provozovatele internetových služeb. Podle nařízení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES musí například poskytovatelé e-mailových služeb uchovávat informace o každé přenesené e-mailové zprávě (zatím ale ne o jejím obsahu).

Všichni provozovatelé serverů by zase měli uchovávat informace o každém jednotlivém požadavku na jejich službu. Povinnost padá i na poskytovatele internetového připojení, kteří teď musí uchovávat informaci o tom, kdy a jak dlouho jste byli připojeni k internetu a kolik dat jste přenesli. To, zda a jak operátoři a poskytovatelé služeb plní uvedené povinnosti, je jiná věc, určitě by ale bylo zajímavé vědět, jaké s tím mají problémy a náklady.

Odstraňování obsahu

V některých případech dohlíží stát na internetový obsah a prostřednictvím Policie ČR nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů vyzývá provozovatele serverů se škodlivým obsahem k jeho okamžitému odstranění. Čas od času ale dochází i k případům, u kterých jde spíše o zájem politický.

Ukázkovým případem omezování svobody na internetu může být i nedávné zrušení webu bývalého disidenta Stanislava Pence s rozsáhlou počítačovou databází, kterou si před listopadem 1989 vedla StB. Ta obsahovala údaje o statisících lidí, o které se zajímala StB – a to z jakéhokoli důvodu. ÚOOÚ se obrátil přímo na provozovatele serveru a pod hrozbou desetimilionové pokuty ho donutil daný web odpojit.

Takové rozhodnutí, jakkoliv oprávněné, je ale v rozporu s mnoha právy. Penc měl v tomto případě nárok obhájit svůj postup ve správním řízení a nechat věc přezkoumat soudem. Podle většiny odborníků se totiž nejedná o porušení zákona, neboť tzv. archivní zákon umožňuje zveřejnit archiválie, které před rokem 1990 zpracovala StB, a to i bez souhlasu osob, o kterých se v nich píše.
Někdy jsou ale jiné zájmy silnější.

Regulace vysílání

Další, ještě častější a tvrdší zákroky můžeme očekávat po schválení zákona, který dá v oblasti internetového vysílání volnou ruku Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Vzhledem k tomu, že její rozhodnutí vycházejí spíše z politických pohnutek než z odborných zkušeností, může se stát, že jednou budeme s povděkem vzpomínat na svobodný internet bez státního dohledu.

Profil

Lubor Kopecký je šéfredaktorem elektronického měsíčníku Svět hostingu společnosti IGNUM. Ve svých článcích a přednáškách se věnuje tématům internetových služeb, technologií, domén a médií, poukazuje na jejich přednosti a upozorňuje na možné budoucí hrozby. Ve volném čase se zabývá virtuální tvorbou a zajímá ho vše z historie, sociologie a myrmekologie.