Řada zpravodajských webů ve světě je už zpoplatněná, a to různou měrou a různým způsobem. Tento trend se logicky objevil i u nás, míněno jak v Evropě, tak u nás a v okolí. Nejnověji jsou to Slováci, kde začali ve velkém a finanční závora postihla na desítku webů.
Ivan Ondřej Straka
Ondřej absolvoval obor teoretická
kybernetika na jaderné fakultě
ČVUT. Dříve profesionálně působil
například jako specialista na
softwarové právo v agentuře DILIA,
redaktor časopisu Inside IT, či jako
zástupce šéfredaktora magazínu Click!
Vedou se bohaté diskuse na toto téma, můžeme se dočíst nejrůznější finanční rozvahy dokazující, že zpoplatnění je výhodnější než kupovat papírovou verzi. Přesto žádný jednoznačný verdikt nepadl a ani to dost dobře nelze očekávat. Finanční hledisko je málokdy spolehlivým měřítkem.
Internet: jednička pro uživatele, ale ne již pro inzerenty
Jisté je, že něco se zřejmě stát musí. Pokles nákladu u tištěných titulů nelze přehlížet do nekonečna a internet se nabízí jako dost nevyužitý zdroj příjmů. Vydavatelství Ringier Axel Springer CZ loni uvedlo, že na letošek předpokládá tržby ve výši cca 2 mld. korun, ale podíl internetu bude jen 2 %! Tento údaj se dá nepochybně považovat za dostatečně reprezentativní i pro další vydavatelské domy.
U nás najely na placený obsah tituly Hospodářské noviny a Ekonom od dubna a má to být dlouhodobá koncepce vydavatelství Economia. Postupně se mají zpoplatnit všechny tituly, přestože se počítá s nárazovým poklesem návštěvnosti webů. Uživatelská přívětivost placení je u HN značně diskutabilní: platí se za článek (10 Kč), za flashovou verzi, za archiv. Papírové verze jsou například v měsíčním předplatné dražší o 45 %, roční o 20 %. Trochu nepřesvědčivě pak zní vysvětlení, že u onlinových verzí nejde o to vydělat, ale vrátit hodnotu informacím. Podle D. Horta, publishera HN, se „snažíme narovnat přístup pro ty, co už v tuto chvíli platí a pro ty, co hledají, jak neplatit.“ Inu, dobrá.
První skauti a jejich problémy
Jiné už dříve zpoplatněné tituly jako Reflex a Respekt podle dostupných informací nadále dosahují jen malých počtů onlinových předplatitelů. U Respektu jde údajně o několik set. Odůvodnění, že je to kvůli tomu, že papírová verze je jen o několik desítek korun dražší, lze s úspěchem zpochybnit. Proč není tedy onlinová levnější výrazně?
K HN se přidaly i Lidové noviny a MfD. Placení je jiné, tarifikovaný je den (10 Kč), v nabídce možností je samozřejmě předplatné. To je rozhodně pro čtenáře lepší, protože platit za článek jako u HN mi přijde tak odpudivé, že bych tuto variantu obešel velkým obloukem. Jak mám asi poznat, že se mi bude článek líbit? U celého vydání je pravděpodobnost toho, že si počtu, přece jen výrazně vyšší. Na druhé straně 10 korun za onlinovou verzi a 15 korun za tištěnou je, aspoň pro mne, jasným parametrem pro rozhodnutí zůstat u papírového.
Specifická situace samozřejmě panuje u úzce profilovaných ekonomických webů, jako je Patria online, nebo lehce bulvární zpravodaj o ekonomických aktivitách Českých a slovenských miliardářů – Motejlek.com. Cílová skupina obou výše uvedených webů má jak dostatek peněz, tak i relativně silnou motivaci za daný obsah platit. To samé se ale již nedá říci o běžném čtenáři denního tisku. Jako logický mezikrok by se tedy správně mělo uchytit zpoplatňování odborných magazínů, jak ale as správně tušíte, byl by t alespoň v ČR poslední hřebíček do jejich pomyslné rakve. Domyšlení důvodů ponechávám na představivosti laskavého čtenáře.
Problém „kdo to má na tom displeji číst“
Nejde však jen o finanční stránku věci. Možná po čase vyroste generace čtenářů, kteří dokáží celostránkový článek komfortně číst na displeji čtečky nebo počítače. S ohledem, kolik lidí dodnes tiskne onlinové verze, a pak je teprve čte, je tady problém, který bude nutné řešit.
Třeba se změní styl psaní, nevím.
Ani forma onlinových médií s tolik vychvalovanou interaktivitou není podle mého nadějná. Číst a odklikávat na infografiku, doplňující obrázky či videa, má své využití u encyklopedií a odborné literatury. Ne však u sekvenčního čtení. Tam ho ocení jen ti, pro které je lahůdkou číst texty prošpikované číselnými a hvězdičkovými odkazy a neustále listovat na konec, kde jsou vysvětlivky.
S čím se potýkají v zahraničí
Problémem, o kterém se mluví v zahraničí, je anonymita tvůrců, tedy redaktorů a novinářů. Ti jsou u placeného obsahu ukryti před zraky těch neplatících a ne všem se to zamlouvá.
Sečteno a podtrženo: zatím nikde onlinové verze nenaplnily očekávání do nich vložené.
To sice ještě nic neznamená, protože efekt sněhové koule může nastat. Jenže se pořád zdá, že papírový komfort má pevné kořeny a ani nejrůznější čtečky a iPady je nestačí nahlodat. Když si noviny přečtu, zahodím je bez výčitek, nebo s nimi zatopím, dám je na podlahu při malování atd. Stanou se postradatelnou věcí. Na rozdíl od přístrojů nutných pro onlinové čtení.
