I když v srpnu zmizelo 8,5 miliónu IPv4 adres, přesto se datum vyčerpání adres v dalším RIRu oddálilo. Jak je to možné?
Je to způsobeno tím, že Evropané, kteří jsou konci IPv4 aktuálně nejblíže, si tak trochu prodloužili prázdniny a alokovali v podobném tempu jako v srpnu. Skončili tak na třetím místě. Nejméně si vyžádali Afričané, kteří při pouhých jedenácti schválených žádostech alokovali dokonce ještě méně než „vyprázdněný“ region Asie-Pacifik. První skončili překvapivě obyvatelé Latinské Ameriky, kteří spotřebovali téměř polovinu všech adres.
Dlužno podotknout, že na prvenství Latinské Ameriky se podepsaly především dvě velké alokace. Global Village Telecom alokoval v Brazílii 2 milióny adres a polovinu této sumy si vyžádal Telecom Argentina. Každopádně běžné tempo v tomto regionu bývá nízké, a tak se konec IPv4 zde příliš nepřiblížil.
Z pohledu jednotlivých zemí lze konstatovat, že i přes tyto velké alokace nebyla Brazílie ani Argentina největším konzumentem IPv4 adres. Nejvíce jich tentokrát alokovaly Spojené státy, na které obvykle připadne většina spotřeby severoamerického regionu.
Ani situace kolem IPv6 alokací nebyla nijak zásadně významná, bylo alokováno 146 IPv6 prefixů, z toho jeden směřoval i do České Republiky. Tímto se počet tuzemských IPv6 zvedl na ve dvojkové soustavě číslo 128.
Druhý slabší měsíc již pohnul se předpovědmi konce IPv4 v Evropě, což je jistě příjemná zpráva. Aktuálně to vypadá, že bychom mohli mít IPv4 adresy ještě na začátku léta. Je dost dobře možné, že jde již o přímý důsledek restriktivní politiky RIPE. Uvidíme, jestli to potvrdí i příští měsíc. Vzhledem k tomu, že tento příspěvek je psán poněkud později a máme téměř jednu třetinu října za sebou, mohu prozradit, že alokační tempo se zatím nezrychlilo.
