Michael Dell, zakladatel typické americké společnosti 80. let, která to z garážové firmy dotáhla až na prestižní americkou technologickou burzu, se co nevidět stane opět jejím hlavním majitelem. Cena za to nebude malá, dělá 23 až 24 miliard amerických dolarů. O převzetí se spekulovalo již několik týdnů, nyní je konečně rozhodnuto, téměř.
Nebo to alespoň tvrdí renomované světové tiskové agentury, jako Reuters, pravda je taková, že se rozhodne na dnešním nočním setkání představenstva, někteří z managementu přitom váhají. Aby se předešlo spekulacím a uchlácholil se hlasy nespokojenců, bude se cena za akcii pohybovat v rozmezí od 13 do 15 dolarů, což zhruba odpovídá současné ceně na burze. Celkem tak nový vlastník zaplatí minimálně 23 miliard dolarů (asi 432 miliard Kč), tak vysokou částku ani zakladatel společnosti se svou rodinou dohromady nedá.
Jaká je pozice Michaela Della dnes?
Mike Dell od založení společnosti funguje jako její výkonný ředitel, jeho pozice ve firmě je tedy výjimečná a srovnatelná dnes maximálně s vedením firmy Oracle. Přesto se pozice Michaela převzetím radikálně upevní. Minoritní podíl připadne investiční skupině Silver Lake a pravděpodobně také společnosti Microsoft.
Michael o převzetí firmy uvažoval již dříve a to konkrétně po bolestivé transformaci po americké hypotéční krizi, k tomuto převzetí mělo dojít v roce 2010. V podobné situaci je ostatně Dell i dnes. Firma padá ze všech možných žebříčků (například Gartner, IDC) o prodejích PC, společnost se za poslední roky posunula z jedničky na třetí místo a postupně dále klesá na ještě nižší příčky.
O trh, který místo toho aby rostl, se vlivem postupného nasycení a nastupující recese spíše zmenšuje, se perou agresivnější hráči a Dellu zastiňuje jeho místo na slunci především agresivní asijské Lenovo a domácí obr jménem Hewlett-Packard. Důvod proč je v zájmu firmy skoncovat celou záležitost s prodejem co nejdříve, je nejen nejistá pozice na trhu, ale hlavně ztráta důvěry investorů. Hodnota firmy na burze klesla oproti roku 2012 do minulého týdne o 40 procent, což je již poměrně alarmující. Po oznámení prodeje sice cena opět začala rychle stoupat, ale to je záležitost jen dočasná.
Jak s celou situací souvisí Microsoft?
Snahou skupiny Silver Lake a Michaela Della je co nejrychlejší převzetí firmy a stažení jejích akcií z burzy. Na to ale ani společné peníze nestačí, diskutuje se proto s potenciálními dalšími partnery, kteří by se chtěli na koupi aktivně podílet.
Redmondský technologický obr by se rád do celé transakce aktivně zapojil jako jeden z takovýchto partnerů, možná dokonce jako jediný, kapitál na to rozhodně má. Microsoft se sice nevyjádřil zcela konkrétně, ale naznačil, že je ochotný přispět na úspěšně dovršenou koupi jednou až třemi miliardami dolarů (asi 58 mld. Kč). Také spolupráce se Silver Lake pro firmu není úplně nová, poprvé na sebe narazili v souvislosti se Skypem.
Samotná motivace Microsoftu je trochu záhadná, pravdou je, že se firma začala v loňském roce více orientovat na hardwarový trh, což demonstrovala uvedením tabletu Surface. Microsoft má navíc dost vlastních problémů, mezi kterými vede útěk uživatelů od platformy Windows k alternativám na tabletech a praktická totální ztráta kdysi velmi slušné pozice na mobilním trhu. Z této perspektivy Microsoft potřebuje jediné, totiž buď zázrak, geniální obchodní plán anebo, což je mnohem reálnější, nakoupit s včas dostatečnou novou zákaznickou bázi. V situaci kdy si kanibalizací trhu svých dosavadních partnerů udělala firma nové nepřátele, mohla by se v tomto směru podpora Dellu do budoucna hodit, otázkou ovšem zůstává, co může Dell Microsoftu vůbec nabídnout.
Problém je v tom, že síla Dellu dnes již dávno není v koncových produktech (a třeba s tablety a telefony se mu vlastně nedařilo nikdy), ale spíše v serverových a storage řešeních pro SMB a středně velké firmy, kde se snaží výrobce konkurovat především cenou. Uvažuje ale Microsoft právě tímto směrem?
Historie Dellu
Historie společnosti Dell se začala psát někdy začátkem 80. let, kdy Michael Dell dostal od svých rodičů k patnáctým narozeninám nový, dnes již legendární počítač Apple II. Mladická nenechavost tomu chtěla, aby ho prakticky okamžitě kompletně rozmontoval a pak zpátky sestavil. Díky tomu a studiu odborných knih získal představu o tom, jak počítače fungují. S příchodem prvního PC od IBM a širokých možností upgradu jej počítače zcela pohltily. To se však nelíbilo jeho rodičům. Ti z něj chtěli mít úspěšného lékaře a vynutili si od něj slib, že kvůli počítačům nebude zanedbávat studium medicíny.
V devatenácti letech Michael nastoupil na Texaskou univerzitu v Austinu, ale už v té době měl zřejmě jasno, že se tímto směrem ubírat nechce. Ve svém pokoji na koleji založil v roce 1984 společnost PC’s Limited (během několika let ji pak přejmenoval na Dell Computer Corporation) a jako základní kapitál použil 1000 dolarů, které vydělal během střední školy prodejem předplatného lokálního plátku Houston Post. Už dříve si totiž uvědomil, že cena stolních počítačů prodávaných v běžných obchodech s elektronikou je velmi nadsazená. Spočítal si, že pokud nakoupí jednotlivé komponenty, počítač smontuje a prodá výrazně levněji, stále na tom vydělá.
Odvaha odstřelit distribuci
Navíc přišel s revoluční myšlenkou: prodávat počítače přímo koncovým zákazníkům. Odpadly tak marže prodejců a díky tomu mohl nabízet své počítače výrazně levněji. Objednávky, ze začátku přijímané poštou a později na bezplatné telefonní lince, se začaly hromadit a zakrátko už společnost vydělávala 80 tisíc dolarů měsíčně. Ještě v prvním ročníku Michael přerušil studium medicíny a začal se naplno věnovat podnikání.
Bylo mu jasné, že pokud by se chtěl na trhu prosadit, musel by zahájit výrobu vlastních počítačů a najmout management, který bude firmu efektivně řídit a zajistí její důvěryhodnost. V roce 1986 proto najal bývalého investičního bankéře E. Lee Walkera, který se stal prezidentem společnosti a v podstatě prvním klíčovým zaměstnancem. Ve stejném roce také na veletrhu Comdex představil svůj první počítač, který byl založený na výkonném procesoru 286. V závěru roku už dosáhl tržeb 40 milionů dolarů.
Už od počátku přitom Dell svým zákazníkům garantoval vrácení peněž v případě nespokojenosti a dnes již legendární NBD (Next Business Day) záruku, která v případě problému zajišťuje osobní návštěvu firemního technika do dalšího pracovního dne a okamžité řešení.
Vstup na burzu
Dalším strategickým krokem v růstu společnosti byla její expanze do zahraničí. V roce 1987 otevřel Dell svou pobočku ve Velké Británii. Přestože ho tamější média, kterým se model přímého prodeje zdál „příliš americký“, prakticky okamžitě odsoudila k záhubě, dokázal přesný opak. Již od prvních dnů byla pobočka zisková a během dalších čtyř let tak bylo po celém světě otevřeno dalších jedenáct.
V roce 1988 pak byla společnost vypuštěna na burzu. Prodejem akcií získala 30 milionů dolarů a svou hodnotu zvýšila na 85 milionů.
Hardware takřka na zakázku
Koncem 80. let pak přišla první krize. Dell totiž nestíhal plnit závazky vůči zákazníkům, proto využil peníze získané prodejem akcií na rozšíření skladových zásob hardwarových komponent. V té době však již čelil konkurenci ze strany japonských výrobců, kteří nabízeli velmi levné klony počítačů IBM, a došlo tak k vysokému nadhodnocení očekávaných prodejů. Hodnota hardwaru však velmi rychle klesla a tak měl najednou Dell plné sklady neprodejných počítačů a prakticky žádnou finanční hotovost. Z problémů se společnost dostala za cenu vysokých ztrát, které pak k nevoli zákazníků musela kompenzovat zdražováním.
V roce 1990 začal Dell nabízet své počítače v některých velkoobchodních řetězcích, ale z důvodu nízkého zájmu od této strategie brzy odstoupil a vrátil se k přímému marketingu. V té době také otevřel další výrobní továrnu v irském Limericku, aby mohl zásobovat evropský a africký trh. Tržby se vyšplhaly na více než 500 milionů dolarů a počet zaměstnanců stoupl na 2100. Dell se stal šestým největším americkým prodejcem počítačů (v roce 1989 měl 22. místo) a v roce 1992 ho časopis Fortune zařadil na seznam pětiset největších společností světa.
Předzvěst budoucích ztrát
Počátek devadesátých let byl především ve znamení cenových válek s konkurenčními výrobci jako Compaq, IBM či Apple. Dell musel nejen výrazně snižovat ceny a prodlužovat záruku, ale potýkal se také s řadou technických problémů. Zrušena musela být například celá jedna připravovaná řada notebooků ještě před tím, než se dostala na trh. To znamenalo ztráty v řádech desítek milionů dolarů. V roce 1993 tak Dell oznámil svou historicky první čtvrtletní ztrátu ve výši 75 milionů dolarů. Do kladných čísel se dokázal vrátit až během dvou let.
Zákazník náš pán
V dalších letech však Dell jednoznačně zabodoval. Kromě toho, že vstoupil do oblasti počítačových serverů, spustil v roce webovou stránku www.dell.com a začal tak jako jeden z prvních prodávat počítače prostřednictvím internetu. Nabídl přitom něco do té doby nevídané: zákazník si sám mohl svůj počítač nakonfigurovat. Po 7 měsících již společnost prodejem na internetu vydělávala milion dolarů za den a během čtyř let tyto tržby stouply na 50 milionů.
Prodeje počítačů nezadržitelně rostly a za rok 1999 ohlásil Dell zisk 1,86 miliardy dolarů při celkovém obratu více než 25 miliard. Do nového milénia pak vstoupil stylově, v roce 2001 se ujal (byť na krátkou dobu) pozice největšího světového prodejce počítačů.
Během následujících let představil Dell své produkty v oblasti handheldů, tiskáren, LCD obrazovek nebo hudebních přehrávačů. V roce 2003 změnila společnost název na současný Dell Inc. Rok nato opouští Michael Dell křeslo výkonného ředitele, aby se do něj mohl o necelé tři roky později kvůli neuspokojivým finančním výsledkům se vší slávou vrátit.
V posledních letích se Dell v důsledku finanční krize potýká s klesajícími prodeji počítačů, především ze strany firem, ale také domácích uživatelů.
