Software, který pomáhá oddělením lidských zdrojů (HR/HCM), funguje různě. Mnohdy právě toto fungování rozhoduje o úspěchu jednotlivých uchazečů.
Při obsazování míst ve větších společnostech se k nějakému dalšímu pohovoru dostane často jen zlomek kandidátů. Výběr těch vhodných často připravuje software – ovšem různé aplikace a navíc aplikace, o nichž nikdo (nebo jinak: prakticky nikdo z uchazečů) neví, jak přesně fungují. Totéž pak platí, dostane-li se životopis k nějakému zprostředkovateli.
Thomas Claburn na webu The Register popisuje, že některé balíky např. využívají vyhledávací funkce, aniž ovšem mají k dispozici lematizátor, tj. neodhalí všechny tvary příslušného slova. V češtině s běžným ohýbáním slov má tento problém ještě větší význam; a opravdu lze pochybovat, že by nějaký HR/HCM software v tomto smyslu pořádně podporoval češtinu, bez ohledu na lokalizaci samotného rozhraní.
Lematizace je ale jen jednou z věcí, do samotných algoritmů nikdo nevidí ani jinak. Některé mohou mít problémy při zpracování souborů obsahujících speciální znaky (jaké přesně, třeba i česká diakritika?). Co třeba řazení, kde hraje roli abeceda? Takže vzniká zřejmě další speciální dovednost. Ke schopnosti chovat se při pohovoru a napsat životopis, který zaujme personalistu, se přidává ještě „hackování“ konkrétních systémů (na The Register jim říkají Applicant Tracking Systems, ATS). Nejprve musí životopis zaujmout konkrétní software.
Jako existuje optimalizace pro vyhledávače (což je také trochu alchymie, protože kritéria nikdo nezná přesně a navíc se mění, není zde jen Google atd.), existuje podobná činnost i pro životopisy. Objeví se i zde speciální konzultanti?
Ne že by z toho ovšem vyplývalo, uvádí Claburn, že by transparentnost ATS systémů něčemu nutně prospěla. U známých algoritmů by se uchazeči o zaměstnání věnovali jejich hackování a optimalizaci možná ještě náruživěji. Do toho se objevují tvrzení, že i do ATS systémů bude zabudována umělá inteligence nebo strojové učení, což je však dnes často marketingové oznámení bez konkrétního významu.
Nemá ovšem smysl se nad tím pohoršovat. Nikoliv bezchybné algoritmy stejně tak často spravují naše peníze. Dělají to hůř než lidé? A personalista je nějak dokonale objektivní?
