Policie ČR v roce 2016 šetřila 5 344 kybernetických zločinů, což je o 321 (resp. 6,4 %) více než v předchozím roce.
Z propočtů České asociace pojišťoven vychází, že v ČR může ročně dojít k až 1,7 mil. kybernetických útoků s potenciálními celkovými ztrátami v případě úspěchu útoku ve výši až 5,4 mld. Kč.
Společnost může být jak přímou obětí kybernetického útoku, tak současně viníkem, který nese odpovědnost za sekundární škody vůči svým klientům. Princip odpovědnosti vůči třetím stranám ještě více posílí Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation, GDPR).
Pro ochranu před následky kybernetických útoků je České asociace pojišťoven nutná nejen prevence spojená s adekvátními bezpečnostními opatřeními, ale také pojištění.
Firmy i jednotlivci se obvykle věnují primární ochraně v podobě technických a IT prostředků. Málo společností se však dosud zabývalo otázkou, jak řešit situace, kdy je útok úspěšný a dojde například k úniku dat klientů společnosti. I škody způsobené banálními kybernetickými útoky přitom mohou jít až do milionů korun. Což dokládá nedávný únik klientských dat mobilního operátora, který stál společnost přes 3 mil. Kč. Přitom při platnosti GDPR a vyšší náchylnosti k uplatňování imateriální újmy z těchto událostí by byla škoda výrazně vyšší. Nová legislativa počítá se sankcí pro napadenou společnost za neochránění dat svých klientů až do výše 4 % ročního obratu společnosti.
Logickou cestou, jak eliminovat nepříznivé finanční dopady kybernetického útoku, je podle České asociace pojišťoven vhodně se pojistit. Pojištění však nemá a nesmí nahrazovat systém IT bezpečnosti. Pojištění by nemělo představovat morální hazard v absenci opatření k minimalizaci situace, kdy k selhání systémů a naplnění rizika dojde. Pojištění může fungovat pouze pro nahodilé situace, kdy přes veškerá odpovídající opatření na straně pojištěného přesto dojde k incidentu.
Pojištění kybernetických rizik spočívá v kompenzaci pojištěného v případě selhání/napadení jeho IT infrastruktury (nefunkčnost systémů, ztráta dat…) vedoucí k naplnění jiného rizika (např. poškození infrastruktury, přerušení provozu a s ním spojeným finančním ztrátám). Dále pojištění kompenzuje např. poškození dobré pověsti, náklady na obnovu dat, odškodnění imateriální újmy pro poškozené, náklady na související soudní spory, ale i odškodnění za usmrcení a zdravotní újmy v případě výpadku životně důležitých systémů.
„Pro úspěšnou implementaci pojistných produktů pokrývající kybernetická rizika je celosvětově za nejdůležitější považováno získání dostatku relevantních dat umožňujících další vývoj pojistných produktů na míru dle potřeb konkrétních zákazníků. Lze očekávat, že pozitivní roli v přenosu zahraničních zkušeností sehrají zajistitelé (společnosti, u kterých se pojišťují pojišťovny), jež působí globálně, a mají tak největší praktické znalosti z nejrozvinutějších trhů pojištění kybernetických rizik (zejména USA). Nezbytný však bude také dostatek kvalifikovaných odborníků upisovatelů, kteří u velkých společností již nebudou posuzovat tradiční rizika a jejich zábranné systémy, ale zaměří se na posouzení zabezpečení IT architektury, IT systémů, a tím i podmínek jejich pojistitelnosti,“ uvedl Petr Jedlička, vedoucí oddělení pojistné matematiky a analýz České asociace pojišťoven.
