Nakupujete ve svém oblíbeném obchodě a najednou spatříte velké množství lidí, kteří se začnou chovat velmi neobvykle. Pohybují se totiž mezi regály velmi pomalu, takže to vypadá, jako když zpomalíte rychlost přehrávání filmu. Co se to stalo? Jedná se o neobvyklou demonstraci? Je docela možné, že jste se stali svědkem setkání s názvem flash mob.
Flash mob, znamená ve volném překladu „bleskový dav“ nebo také „nevysvětlitelný dav“ (inexplicable mob). Toto slovní spojení se poprvé poprvé objevilo v květnu 2003 na newyorkském Manhattanu. Jde o akci, při které se na nějakém veřejném místě sejde velká skupina lidí, která provede něco neobvyklého, a po chvíli zase zmizí.
Autorem nápadu na uspořádání prvního „flash mobu“ byl Bill Wasik, redaktor Harper´s Magazínu. Napoprvé to ale nevyšlo dle jeho představ, takže skutečně prvním úspěšným a zaznamenaným počinem „bleskového davu“ byla akce ze 3. června 2003, která proběhla v jednom z největších obchodů světa, v Macy´s. Do devátého patra obchodu tehdy přišlo přes sto lidí, kteří tvrdili, že jsou komunitou, jenž všechna rozhodnutí dělá společně. Tudíž všichni přišli zakoupit jen jeden kus speciálního a velice drahého koberečku.
Na úspěch této akce navázaly dvě stovky lidí, které zaplavily halu hotelu Hyatt, aby zde spustily 15 sekund trvající synchronizovaný davový potlesk a potom odešly. Do třetice se dav sešel v prodejně obuvi v SoHo, kde všichni předstírali, že jsou účastníci autobusového zájezdu. Bill Wasik své akce pojal jako sociální studii a v roce 2006 o svém pokusu napsal článek.
Flash mob není demonstrace
Pro přesné pochopení „flash mobů“ je potřeba dodat, že původní myšlenka byla pořádat je jako nepolitické akce. Právě tím se liší od klasických demonstrací. Přesto v zahraničí proběhlo několik akcí popisovaných jako „flash mob“, které měly politický podtext. Ať již to bylo v Číně v dubnu 2004, kdy do ulic vyšly tisíce lidí, které vyburcovala hromadně rozesílaná SMS s textem: „Ukaž své vlastenectví! Podpoř Čínu! Protestuj proti japonským lžím!“
V Rumunsku v Bukurešti se zase dav srotil před budovou televize. Na protest proti omezování svobodného projevu v národní televizi si sedmdesátka lidí zalepila lepící páskou ústa a předvedla jogging na místě.
Největší „bleskový dav“ se ale sešel 4. dubna 2007 na Victoria Station ve Velké Británii. Akce, jejíž účastníci tančili v prostorách stanice na hudbu z vlastních MP3 přehrávačů, se zúčastnilo přes 4000 lidí! Jejich tanec trval 2 hodiny.
Tichá party na Victoria Station
Neobvyklá zábava nebo marketing?
Jak je vidět, „flash mob“ může být jak recesistickou akcí, tak vyjádřením určitého postoje. Že v davu je síla, to je stará známá věc. V současné době, kdy vítězí marketing, je však potřeba i obyčejné srocení lidu chytře zabalit, aby po něm sáhla média. V tomto ohledu je pak „flash mob“ ideálním nástrojem. Jak popsal už Bill Wasik ve svém článku, lidé se „flash mobů“ účastní pro pocit, že jsou součástí něčeho většího.
Pro řadu lidí je ale „flash mob“ především způsobem, jak narušit každodenní nudnou realitu. Podobně jako hackeři narušují chod kybersvěta, organizátoři srocování „bleskového davu“ vytvářejí podobný efekt v realitě. Představte si, že stojíte na náměstí ve vašem městě, náhle se ze všech stran seběhnou desítky lidí s polštáři, svedou s nimi rychlou bitvu a zase zmizí (jako se to stalo v Torontu). Asi budete koukat! Že by chyba v matrixu?
Podobný anebo ještě podivnější pocit museli mít prodavači ve specializovaném obchodě s produkty firmy Apple 25. května 2007 v San Franciscu. Do obchodu totiž vtrhlo kolem stovky zombies! Ano, srocení nemrtvých v ulicích města bylo také „flash mobem“. Část zombíků zabloudila z ulic do obchodu Apple a věřím, že pro všechny nezasvěcené to musel být pořádný šok.
Zombie v ulicích San Francisco
Chcete se přidat?
Pokud vás myšlenka „flash mobů“ nadchla, ale ještě se necítíte na pořádání svého vlastního, máme pro vás tip. Přehled celé řady akcí je popsán na stránce Flashmob.com. Jedním z pořádaných flashmobů byla například akce v souvislosti s vydáním posledního dílu dobrodružství Harryho Pottera. Organizátoři všechny zájemce vybídli, aby zaplavili místní knihkupectví s požadavkem na zakoupení knihy Young British Slacker od Andrewa Osmonda.
Flash moby mají i svou internetovou obdobu, která se může podobat organizované crackerské práci. Jeden z organizátorů například cíleně útočí s podporou virtuálního davu na webové stránky fiktivních čínských bank, jejichž činnost chce tímto způsobem narušit. A jelikož už proběhlo 15 akcí s různými cíli, zdá se, že je jeho snažení úspěšné. Příště se podíváme na flashmoby v České republice, které sice nemají příliš velkou účast, ale v jednom případě vyvolaly velmi zajímavý mediální ohlas.
Flash mob skupiny Děsír
Fenomén „flash mobů“ je dokonalou ukázkou produktu moderní informační společnosti. Těžko si lze představit, že by se před třiceti lety podobné akce daly organizovat s takovou rychlostí a s takovým zásahem potenciálních zájemců. Jen díky Internetu a nástrojům mobilní komunikace se daří „flash moby“ svolávat tak, aby splnily svůj účel: přijít, narušit realitu a zmizet.
