Koncept digitálních dvojčat je přeceňovaný, tvrdí nová vědecká studie. Mnohé analytické firmy zabývající se IT/technologickým sektorem předpovídají plošné nasazení technologie digitálních dvojčat pro sledování výrobků, kvůli prediktivním analýzám, předpovědím selhání nebo zjednodušení údržby, nicméně tyto technologie budou nasazované v mnohem menší míře, uvádí článek publikovaný v Nature Computational Science.
Studie vědců z Kings College London, Alan Turing Institute, University of Cambridge a UT Austin (Texas) zmiňuje jako problém digitálních dvojčat vysoké počáteční náklady. Už to omezuje použití technologie na velké firmy/instituce. Současně ale do hry vstupuje i problematická škálovatelnosti. Jedno auto není stejné jako jiné auto, za opravdu stejné můžeme považovat jen velmi málo věcí, levných sériových výrobků, u nichž je zase otázka, zda se vůbec vyplatí vytvářet jejich digitální dvojčata (respektive plně postačí nějaká velmi zjednodušená digitální reprezentace).
Studie se speciálně zaměřuje na medicínu a letecký průmysl. Vůbec nezpochybňuje obrovský potenciální přínos, který může v obou odvětvích znamenat.
„Při použití v oblasti zdravotní péče by digitální dvojče mohlo předpovědět, jak se pacientova nemoc vyvine a jak budou pacienti pravděpodobně reagovat na různé terapie. … Obrovský přínos bude znamenat také v leteckém průmyslu, kde bude například zapotřebí technologie pro sledování a řízení tisíců dronů, která zajistí jejich údržbu, účinné a bezpečné letové plány a jejich automatické přizpůsobení změnám podmínek, jako je počasí, to vše bez nutnosti lidské interakce,“ uvádí studie.
Hlavní autor studie Steven Niederer z Fakulty biomedicínského inženýrství na Kings College London ovšem tvrdí, že v celém oboru chybí nějaká základní teorie: jak digitální dvojčata a podobné modely vytvářet, jak s nimi pracovat (např. rychle je aktualizovat), jak kombinovat více modelů dohromady tak, aby stále maximálně odpovídaly realitě.
Prognózy na základě informací o dané věci se samozřejmě dělají odedávna, jen se tomu neříkalo digitální dvojče. Ani nové modely v rozporu se svým názvem nejsou ale kopií reálné věci, pouze reprezentací a modelem. To samo o sobě nevadí; model ze své podstaty musí být zjednodušený a digitalizovaný, nikoliv fyzickou kopií dané věci. Problém však je, že vesměs neznáme (ne)přesnost modelů, a proto nevíme, nakolik se na ně tedy můžeme spolehnout. V případě modelu lidského srdce nebo leteckého motoru je taková otázka samozřejmě docela zásadní. Autoři studie doporučují věnovat pozornost hlavně „měření nejistoty“ a s tím souvisejících metod. Digitální reprezentace věcí a příslušný model bývají vytvořeny na základě toho, jak věc funguje v běžných podmínkách. Nevíme, nakolik lze pak chování modelu extrapolovat pro extrémní okolnosti – jenže právě ty nás zajímají, protože zde dochází k selhání nejčastěji (opět, může jít stejně dobře o lidský orgán nebo stroj). Samozřejmě ale technologie digitálních dvojčat současně nemůže být pouze založena na známých datech, ale musí umožňovat i prediktivní modely/scénáře what-if, jinak postrádá smysl…
Scaling digital twins from the artisanal to the industrial, Nature Computational Science, DOI: 10.1038/s43588-021-00072-5
Zdroj: TechXplore.com a další
