Není žádnou novinkou, že trh s webhostingovými službami od počátku prudce roste a nikdo nepředpokládá, že by tomu mělo být v následujícím desetiletí jinak. Tento obor proto stále láká nové zájemce i investory, minimálně polovina z nich však v praxi neuspěje. Proč začínající webhosteři tak často podcení trh, technologie a obecná rizika?
Lubor Kopecký
Každý, kdo uspěl v provozování webhostingových služeb, ví, jak náročné je prorazit v tomto oboru. Webhostingový trh se žene dopředu zběsilou rychlostí, proto základní pravidlo zní – kdo chvíli stál, už stojí opodál. Nutnost rychle se přizpůsobovat požadavkům zákazníků je podmínkou nejen vinou rychlého vývoje hardwaru, hnaného neúprosným Moorovým zákonem, ale i pro neustálý přísun nových technologií a serverových aplikací.
Profil
Lubor Kopecký je šéfredaktorem elektronického měsíčníku Svět hostingu společnosti IGNUM. Ve svých článcích a přednáškách se věnuje tématům internetových služeb, technologií, domén a médií, poukazuje na jejich přednosti a upozorňuje na možné budoucí hrozby. Ve volném čase se zabývá virtuální tvorbou a zajímá ho vše z historie, sociologie a myrmekologie.
Konektivita je kritická
Zpočátku není k provozování webhostingových služeb potřeba žádné přehnané vybavení. Zpravidla se začínající webhoster obejde bez vlastního datového centra, bohatě mu postačí pronájem racku v některém z již existujících center pro umístění několika prvních serverů (name servery, mailové servery, webservery, databázové servery apod.). Důležité je nepodcenit potřebu konektivity do páteřní sítě Internetu a dostatečný rozsah IP adres.
K provozování webhostingu je samozřejmě také nutno nakoupit či pronajmout licence k operačním systémům a serverovým aplikacím. Jednou z nejdražších a nejnáročnějších položek je pak tvorba a udržování vlastního webového rozhraní, kterým zákazníci provádějí základní administraci svých webů. Počáteční i provozní náklady webhostera jsou tedy nemalé a to zatím nepřišla řeč na zaměstnance a propagaci.
Bohužel většina těch, kdo se pouští do tohoto oboru, zpravidla předpokládá rychlé získání dostatečného počtu zákazníků, kteří umožní financovat náročný provoz všech služeb. Konkurence na trhu je ale natolik početná a silná, že každý začínající webhoster může uspět jen v případě, že bude nabízet více než ostatní za nižší ceny, pochlubí se kvalitními referencemi a především najde způsob, jak upoutat pozornost potenciálních zákazníků.
Pohled na technologie v datacentru
(Foto: Karel Wolf)
Začíná hon na klienty
Než se začne provoz webhostingových služeb vyplácet nebo se mají dokonce začít vracet počáteční vložené náklady, je potřeba dostat se na úroveň řádově stovek hostovaných webů. Takový počet zákazníků už zpravidla není možné obsloužit bez pomoci dalších zaměstnanců, je proto potřeba předem předpokládat budoucí nároky a včas začít rozšiřovat tým o další administrátory, operátory technické podpory a případně i programátory a další pomocníky nutné pro další rozvoj služeb.
Do fáze rozšiřování firmy se ale většina začínajících webhosterů vůbec nedostane, protože dříve či později zjistí, že neodhadli své možnosti a situaci na trhu. Většina střízlivých investorů si toto riziko uvědomuje, a proto investuje spíše do již existující společnosti, případně takové přímo koupí.
Investice do malé společnosti s platícími zákazníky a zkušenými administrátory bývá totiž podstatně spolehlivější v porovnání s vybavením a zprovozněním nového velkého webhostera. Kdo se chce na webhostingovém trhu prosadit bez velkých investic, spokojí se zpravidla s pronájmem dedikovaného serveru, na kterém provozuje své virtuální servery s technickým zázemím, poskytovaným provozovatelem serverhostingu. Odpadá tím sice mnoho práce a spousta starostí, je ale potřeba smířit se s určitou ztrátou nezávislosti.
Raději samostatnost, nebo přeprodej služeb?
Velká část menších provozovatelů webhostingu se dříve či později rozhodne dát přednost zázemí velkého etablovaného webhostera namísto vlastních služeb, serverů a zaměstnanců. Toto partnerství probíhá v praxi tak, že malý poskytovatel webhostingu nabízí konečným zákazníkům pod svou hlavičkou či značkou služby jiného provozovatele webhostingových služeb.
Pražské datacentrum Master Internet (foto: Karel Wolf).
Nevýhodou tohoto obchodního modelu mohou být výrazně omezené možnosti konfigurace jednotlivých virtuálních serverů. Jejich správa však probíhá ve webovém rozhraní webhostera, což umožňuje komukoliv přehledně a bez hlubších znalostí spravovat své webhostingové účty. Webhoster navíc zpravidla poskytuje zákazníkům svých partnerů i technickou podporu a s provozováním takovýchto webhostingových služeb proto nejsou spojeny téměř žádné náklady. Cena pro konečného zákazníka může být přitom přinejmenším stejná u webhostera i jeho partnera.
Z pohledu konečných zákazníků jsou služby velkowebhostera kvalitnější, neboť mají k dispozici antivirovou a antispamovou ochranu svých e-mailových schránek, zabezpečení a zálohování dat a neustále monitorované servery. Partner webhostera se tak může místo starostí s provozem věnovat více marketingu a dalším aspektům prodeje. S rostoucím počtem zákazníků se navíc často zvyšuje i marže (či sleva) a o to rychleji pak roste zisk.
{seealso}
Přestože je webhosting velmi lákavým trhem, při vstupu do tohoto oboru je nutné velmi dobře zvážit, na jaké úrovni poskytovat služby a se kterými partnery spolupracovat, neboť právě volba partnera nejvíce rozhoduje o tom, zda se nový webhoster prosadí. Dokáže-li vydobít a udržet si své místo na trhu, dostane se mu odměny v podobě podnikání s nekonečnými možnostmi a zajímavou budoucností!
