V předchozích dílech jsme se důkladné podívali na dva komerčně nejpoužívanější virtualizační produkty. Nejdříve to byl VMWare Workstation a jeho odlehčená verze VMWare Player a posléze i Microsoft Virtual Server, respektive Virtual PC. Nastal čas tuto sérii článků uzavřít a věnovat se jinému tématu, dnes se tedy zaměříme na další virtualizační nástoje, a následně i na malé shrnutí všech informací.
Parallels Workstation
Jak VMWare, tak i Virtual Server jsou tedy v komerční sféře nejpopulárnější a nejpoužívanější řešení. Jak v komerční, tak i v nekomerční sféře lze ale nalézt i další poměrně silné a dobře vybavené programy. Pravděpodobně nejznamnějším je legendární a proslulý DOSBox, který je dodnes velmi populárním nástrojem pro virtualizaci prostředí DOSu. Než na DOSBox se dnes ale zaměříme na produkt, který je svým použitím velmi podobný již zmíněnému VMWare a Virtual Serveru. Dnes tedy bude řeč především o Parallels Workstation.
Parallels Workstation 2.2
Instalace Parallels je uživatelsky velice příjemná a jednoduchá. Po jejím spuštění je nutné okamžitě zadat zakoupený registrační klíč, pokud produkt chceme jen ozkoušet, instalace sama nabízí kolonku pro vložení emailové adresy, na kterou bude odeslán dočasný registrační klíč (ten má životnost 15 dní).
Už tady leží ale první kámen úrazu – zasílání dočasných registračních klíčů přes instalačního klienta rozhodně nefunguje bezchybně (ten můj přišel až po několika dnech), což je řešeno možností ruční registrace na stránkách výrobce. Po tomto způsobu registrace přijde klíč okamžitě. Bez registračního klíče, ať už zakoupeného, nebo dočasného je sice možné Parallels nainstalovat, ten ale pak neumožňuje spuštění virtuálního operačního systému, proto rozhodně využijte možnosti patnáctidenní zkušební doby.
Po instalaci, během prvního spuštění, se Parallels chová prakticky stejně jako ostatní nástroje na trhu. Předně nabízí možnost automatického vytvoření nového virtuálního stroje, což doprovází průvodce, který umožňuje konfiguraci dalších součástí hostovaného operačního systému. Jednak se jedná o přesnou specifikaci virtuálního operačního systému, na který má být program nakonfigurován, a jednak také o výběr místa, kam budou ukládány vytvořené soubory (ve Virtual Serveru a VMWare je toto nutné nakonfigurovat manuálně).
Nastavení pro optimální fungování
Parallels main
Pro optimální fungování je ale nutné donastavit ještě další součásti systému, což se skrývá pod tlačítkem „Edit“ v levé dolní části hlavního okna, čímž se otevře „Configuration editor.“ V něm je pravděpodobně nejdůležitější záložka „Memory,“ přes kterou lze zvyšovat, či snižovat množství přidělené operační paměti. Parallels obvykle přidělují menší množství operační paměti, než je pro bezproblémový chod virtuálního operačního systému potřeba, proto doporučuji její množství zvýšit. Pro představu, XP jsou sice schopny pracovat s 256 MB, rozhodně lepší ale je 512 MB, což je naopak minimum pro virtualizované Visty, které tak ale budou fungovat jen velice špatně. Naopak některé Linuxové distribuce potřebují jen zmíněných 256 MB, v některých případech stačí i méně.
Kromě přidělení paměti lze měnit i bootovací sekvenci („Booting options“). Ta je ze začátku nastavena klasicky v pořadí pevný disk – disketová mechanika – CD-ROM, pro instalování nového virtuálního stroje ji ale bude potřeba dočasně změnit, a na první místo nastavit CD-ROM, ze kterého bude startovat instalační program. Užitečnou možností je také spouštění z CD/DVD obrazu uloženém na pevném disku („CD/DVD-ROM options“).
Po instalaci virtuálního operačního systému se ten spouští zelenou šipkou na pravé straně hlavního okna programu. Start a běh virtuálního operačního systému je velice rychlý a plynulý, v porovnání s VMWare, nebo Virtual PC je zrychlení okamžitě pozorovatelné.
Parallels Transporter k přenesení celého počítačového systému
Za zmínku ještě stojí aplikace Parallels Transporter, která je „přibalena“ ke každé zakoupené liceinci Parallels. Tato aplikace slouží k přenesení celého počítačového systému, včetně operačního systému, programů, souborů a nastavení na virtuální počítač spuštění pomocí Parallels. Celý proces probíhá bez ztráty jakýchkoliv dat a nutnosti znovuinstalovat používané programy.
Ke stažení je zdarma k dispozici patnáctidenní zkušební trial verze, během které jsou k dispozici všechny běžně používané funkce. Po uplynutí této doby je nutné software zakoupit, nejedná se ale o žádné nehorázné sumy – licence pro 1 PC se pohybuje okolo 1 300,- Kč.
Parallels se ze všech popisovaných programů nejvíce blíží populární dvojici VMWare – Virtual PC. Jedná se o program cenově poměrně přijatelný, s jednoduchým ovládáním a velkým množstvím volitelných možností. Jeho velkou výhodou je poměrně rychlý start a běh virtualizovaného operačního systému, v porovnání s VMWare, či Virtual PC. Naopak mezi hlavní negativa bych zařadil poměrně silné nedostatky v podpoře hadrwaru, například podpora USB 2.0 by rozhodně mohla být lepší, o podpoře 64-bitových operačních systémů ani nemluvě. Stejně tak je Parallels poměrně nestabilní na dvou a vícejádrových procesorech. Celkově se ale jedná o slušný produkt za velice slušnou cenu.
V posledním díle seriálu článků o virtualizačních nástrojích se budeme věnovat Virtual Boxu a shrnutí ostatních virtualizačních produktů.
Přečtěte si také
Virtualizační nástroje VMWare-1.díl
Virtualizační nástroje VMWare – 2. díl
Test: Microsoft Virtual Server 2005
Začínáme s virtualizací ve firmě
VMware významně rozšiřuje program výhod pro své obchodní partnery v oblasti virtualizace
VMware přináší nové funkce pro virtuální infrastrukturu