Celý anglicky mluvící technokratický svět se otřásl v základech. Zpráva o koupi populárního technoblogu, který s přesností a trpělivostí válečného ostřelovače již pět let sleduje vývoj okolo sebenepatrnějších start-up projektů od Prahy až po Silicon Valley, musela zákonitě přinést poněkud rozbouřené reakce. Jitření emocí je na místě asi tak stejně, jako kdyby proběhla médii zpráva, že ABClinuxu.cz koupila Telefónica O2.
Ne snad, že bychom měli něco proti Telefónice, ale je ukázkovým příkladem toho, že sám o sobě může být i silný kapitál pro přežití nadějného malého projektu bez protilátek proti korporátnímu způsobu vedení spíše hrozbou.
Otázky, které po akvizici zůstávají
Pomineme li prostý a v celku pochopitelný fakt mlžení okolo objemu celé transakce (odhady hovoří o částkách v intervalu od 25 do 40 miliónů dolarů), zůstává největší záhadou nynější pozice serveru v obsahovém portfoliu zpravodajství AOL. Podle oficiálních informací by se měl server zařadit coby podsekce gadgetového blogu Engadget, což je možná pochopitelné= z pohledu AOL, která se snaží získat podpořit traffic první značky, nekoresponduje to však již příliš se současným zaměřením serveru (začínající technologické firmy, jejich investoři a kousavé analýzy trhu).
Engadget byl a pravděpodobně i do budoucna vždycky bude web pro koncové uživatele, oproti tomu Techcrunch fungoval i díky skvělému provázání obsahu blogu s pořádáním setkávání technologických podnikatelů s investory (osobně jsem se zúčastnil loňského velikonočního TechCrunch Prague Meet-upu), jako fungující platforma pro rozjíždějící se byznys.
K dovršení všeho se jedná o byznys značně specifický, kdežto zpravodajský portál AOL News, na kterém se společnost snaží budovat novou image značky,budí dojem dalšího obecného zpravodajství. Na tom by konec konců nebylo nic špatného, dobře by to korespondovalo s dalšími online službami AOL, jako jsou online hry, streaming televizních programů, či mapy.
Nasadí AOL TC náhubek?
Je sice pravda, že v dohodě o prodeji byla ze strany TechCrunch podmínka o zachování nezávislosti redakce, jenže to zní již jako zcela okoukaný PR trik, kterému nemůže věřit ani ten, kdo tuto berličku formuloval.
Uvidíme, až se objeví další kontroverzní investigativní materiál, který se nějakým způsobem bude dotýkat AOL (což není zase takový problém). Peter Rojas, zakladatel již zmiňovaného Engadgetu, se sice snaží uklidňovat situaci prohlášením o vlastní zkušenosti s AOL, která ponechala jeho server prakticky beze změn, ale zde bohužel srovnání dost pokulhává. Engadget jednak tvoří pro image korporace poměrně nezávadný obsah a navíc je to právě Engadget, pod koho se nový TechCrunch stěhuje.
Další souvislosti – problémy s financováním, nebo vyhořelost?
Exit strategie možná byla ve skutečnosti existenční nutností. Dávno před tím, než k oznámení uskutečněného obchodu došlo, řekněme někdy od přelomu let 2008 a 2009, se začínají objevovat první narážky na pouhou možnost prodeje. Připravoval si J. Michael Arrington půdu, nebo měl už jen blogování a zastřešování konferencí plné zuby? Možné je obojí, tomu druhému by nasvědčovala zmínka, která se objevila v červnu na konkurenčním technologickém blogu TechFlash. V ní autor blog citoval Arringtonovu připravenost předat projekt „někam dál“.
A ještě jedna emoce
Akvizice TC americkým ISP AOL nepřinesla jen vlnu gratulací a rozhořčení, ale dokonce také nefalšovanou závist. Jason Calacanis, zakladatel svérázného vyhledávače Mahalo, který funguje na principu crowdsourcingu a Arringtonův bývalý obchodní partner se nechal prostřednictvím svého Twitteru slyšet, že mu jeho bývalý kolega nejen ukradl konferenční byznys, spojený s TechCrunch 50, ale prodejem serveru se mu ještě vysmívá do obličeje. „Čas mé pomsty se ale blíží,“ prohlašuje Calacanis. Uvidíme. Můžeme jen doufat, že se do té doby TechCrunch nepoloží sám.