Ublogovat se k smrti. I to začíná být pojmem, který možná budeme běžně brzy řadit do svého slovníku. Nedávný článek v New York Times o smrti dvou bloggerů, vzbudil v blogosféře velké reakce. Staršímu z nich bylo teprve 60 let. Hladinu stresu vám mohou zvýšit i nenávistné anonymní e-maily.
Přitom blogování je něco, co jsme si jako povolání ještě nedávno neuměli ani představit. Stejně tak děti, které se teď rodí, budou z velké části zaměstnány na pracovních pozicích, které teprve vzniknou. Nejenže je zatím ještě neumíme pojmenovat, dokonce ani netušíme, že budou potřebné.
Když teď píšu tyto řádky, dívám se z okna na školku, do které jsem jako malá chodila. Dívám se na ni z budovy, která neexistovala, stejně jako pozice, kterou tu zastávám. První Enthusiast Evangelist začal v Microsoftu pracovat teprve před dvěma lety, já před rokem. Teď nás je celosvětově dvacet. Součástí naší práce je i právě blogování. Psaním těchto internetových deníků se dnes na celém světě živí tisíce lidí. Návštěvnost jejich stránek je pro ně prioritou. Nedovolují si polevit. A jak se ukazuje, může se to neblaze odrážet i na jejich zdraví.
Blogování není samozřejmě jedinou profesí nebo zálibou, která je stresující. Jak se ale mnozí shodují, na rozdíl od jiných povolání je blogování návykové. Přitom vše začíná tak nevinně. Založíte si blog, napíšete prvních pár příspěvků, dáte o sobě vědět v blogosféře a najednou to přijde. Kliknou „na vás“ první čtenáři. A je jich čím dál tím víc.
Na rozdíl od klasických novinářů s nimi máte jako blogger mnohem užší vztah. Jejich komentáře, kritiky, ale i pochvaly pracují s vaším egem na plné obrátky. Psaní příspěvků ale zabere jen část času, který musíte svému blogu a vašim příznivcům věnovat. Odpovídáte co nejrychleji na jejich komentáře, e-maily, jste s nimi ve spojení na sociálních sítích Facebook, LinkedIn, ve virtuálním světě Second Life. Nechcete nikoho zklamat. A než si to uvědomíte, neděláte nic jiného, ale přitom máte stejně pocit, že byste tomu mohli dávat víc.
Hladinu stresu vám zvyšují i tzv. hate mails, tedy pošta, většinou anonymní a hlavně nenávistná. I s tou se každý vyrovnává po svém. Někteří bloggeři se trápí a přemýšlejí, zda by neměli něco změnit, jiní ji vítají stejně jako tu pochvalnou. Zastávají totiž názor, že pokud občas nějaký hnusný e-mail nedostanou, pak je nejspíš jejich psaní nudné. Neustálý stres vyvolává také pocit, že pokud vynechám svůj pravidelný blog post, mí čtenáři se už nevrátí. Nejeden blogger se jim proto uctivě omlouvá, pokud přestává stíhat, jede na dovolenou, onemocní nebo jen jednoduše nechce dělat nějakou dobu nic.
Příliš mnoho blogů
Jiní to řeší tak, že si předpřipraví pro takovéto případy něco „do šuplíku“. Blogger píšící o svých náladách a zážitcích má určitě více klidu než ten, který se snaží být prvním, kdo svým čtenářům přinese nějakou novinku např. ze světa technologií. I takového autora ale čtenáři často donutí, aby různá témata, o kterých píše, rozdělil do několika blogů. Z povinného jednoho příspěvku denně jich tak mají někteří najednou na svých bedrech i deset. Vím, jaké to je. Sama jsem měla jednu dobu blogů pět… Někteří se tak ocitají pod neustálým tlakem publikovat nové a nové články. A navíc – co nejdříve.
Podobný pocit zažívá nejeden novinář, filmař nebo třeba fotograf na volné noze například na zahraniční dovolené. Ta se může často zvrtnout v neustálý vnitřní boj se sebou samým o tom, zda si naplánovaný výlet jen tak užít, nebo si raději přibalit i kameru nebo foťák, udělat tam pár rozhovorů a zpracovat vše formou televizní reportáže nebo alespoň článku.
Mezi nejčastější zdravotní neduhy, které se u bloggerů projevují, jsou kromě celkového vyčerpání také zvyšování nebo naopak snižování váhy a také poruchy spánku. Nejprve se to projevuje chátrajícím zdravím. Někdy to vede až k infarktu.
Bloggeři tak paradoxně strádají tím, co je jinak považováno za velkou výhodu Internetu – a to, že nikdy nespí. Internetový svět nemá nikdy dovolenou, není pro něj důležité, že v té či oné části zeměkoule zrovna slaví nějaké svátky. Stejně tak to nezajímá ani čtenáře, kteří chtějí svou dávku oblíbeného čtiva. Pravidelně a když se jim to hodí. Někteří zdravý balanc mezi blogováním a ostatními aktivitami najdou, jiní ne. Je už známo i několik případů, kdy se autor populárního blogu rozhodl najednou ze dne na den svou činnost úplně ukončit.
Já se na toto bloggerské bláznění snažím dívat podobně jako bloggerka HeatherB, která s oblibou říká: „Možná jsem předurčena k neúspěchu, protože odmítám jen pracovat, pracovat, pracovat, ale přinejmenším budu ve své neúspěšnosti dobře odpočatá.“
Vybráno z blogu:
Zasaďte si strom na Internetu
Jednoduchý social networking
Barbora Zychová má více než 12letou praxi jako reportérka a moderátorka různých televizních, rozhlasových, tištěných a online médií. A to jak v České republice, tak i v zahraničí. Sedm let žila v Austrálii, kde vystudovala Masters with Honours in Journalism and Mass Communication.
Po návratu do Prahy pracovala v zahraniční redakci zpravodajství TV Prima a před rokem přijala nabídku společnosti Microsoft. Od té doby pracuje na pozici Enthusiast Evangelist pro oblast Střední a Východní Evropy. Pravidelně píše vlastní blog zaměřený nejen na IT.
