Proti „háčkočárkovým“ doménám se v internetových diskusích vždy zvedne vlna odporu s argumentací o bezpečnostních rizicích, doménových spekulantech či snaze registrátorů zvýšit si příjmy. IDN tu ale není kvůli naší diakritice, ale především pro použití úplně jiných abeced, ať už jde o azbuku, arabské písmo či japonskou hiraganu. Přinese nám chystané zavedení IDN v doméně .eu (již 10. prosince) a uvažované zavedení IDN TLD více komplikací, nebo usnadnění?
Řecké znaky v doméně .gr, zdroj: Wikipedia
Lokalizace a globalizace
Možná si ještě vzpomenete na dobu, kdy jsme ve strachu z nekompatibility kódování psali e-maily, zprávy v instantních messengerech, příspěvky do chatu nebo na diskusní servery raději bez dikaritiky. Komunikaci to sice usnadňovalo po technické stránce, ale vzhledem k několikanásobnému navýšení počtu takto vzniklých „homonym“ to často komplikovalo porozumění psanému textu. Písemná komunikace je už sama o sobě okleštěna o mimotextové vyjadřovací funkce, mezi nimiž je např. tón hlasu – proto si také tak často především v neformálních diskusích pomáháme smajlíky.
Postupem času komplikací s nekompatibilním kódováním ubylo a především v oficiální komunikaci je dnes diakritika standardem. „Cestinu bez hacku a carek“ jsme odsunuli do telegramů, SMSek a – ano, doménových jmen. SMS jdou funkčně psát i posílat s diakritikou, ale vzhledem k tomu, že je pro přenos nutné použít větší „rozsah“ jednoho posílaného znaku, ukousne to z historického limitu 160 znaků více než polovinu, což už obětuje málokdo.
Komu tím prospějete, co?
Laicizace internetu s návalem nových, nezkušených uživatelů přináší přehodnocení i těch nejzarytějších konvencí. Snad každý nový uživatel internetu si musí zvyknout, že nemůže bezhlavě napsat líbímseti.cz nebo zboží.cz, a to přesto, že tyto a podobné weby mají diakritiku i v grafickém logu. Uživatelům „cizokrajných“ abeced prakticky nikdo neupírá právo na doménu ve své abecedě; jen někteří skeptici poukazují na větší izolaci národních domén a komplikovanost připojit se k nim ze zahraničí.
Ano, ale většina obsahu na českých doménách je stejně v češtině a určena českým uživatelům, a pro stránky, které chtějí být mezinárodní, není problém zůstat u latinky. Pokud ale uznáváme právo Arabů na arabské domény, měli bychom si uvědomit, že i čeští uživatelé internetu mají nárok na domény ve svém jazyce. A tím „cestina“ není.
Klasickým argumentem proti zavedení českých IDN je, že současný vlastník značky si na obranu proti spekulantům bude muset zaregistrovat „všechny varianty“ s diakritikou i bez ní. Ale proč by si majitel e-shopu s řešety měl registrovat reseta.cz, řešeta.cz, rešeta.cz i řeseta.cz? Bude mít řešeta.cz, pravděpodobně nějaký čas souběžně s reseta.cz, a o pár let později už nikoho nenapadne, že by měl mít verzi bez diakritiky – maximálně budou takovou verzi udržovat firmy s obchodními zájmy v zahraničí, ty ale už nyní obvykle v názvu a tedy ani doménovém jménu diakritiku nemají.
Problémům, kdy by spekulant „vyfoukl“ doménu s diakritikou současnému držiteli domény bez ní, by se dalo předejít opatřením typu krátkodobého období sunrise period, kdy by byla majiteli nabídnuta možnost přednostní registrace libovolné varianty s diakritikou (např. doména ležení.cz a lezení.cz majiteli lezeni.cz).
Co se týče cybersquattingu a snah o podvržení doménového jména například s jedním vynechaným nebo přidaným háčkem, to se pochopitelně stát může. Ale může se to stát i dnes registrací jména vizuálně podobného (např. 1 místo l, cl místo d apod.). Frekvence se možná zvýší, ale i přesto to nelze považovat za argument, který by měl zavedení IDN v české doméně zabránit. Na místě samozřejmě bude lepší osvěta proti phishingu a propracovanější systém bezpečnostních certifikátů.
Pro lokální obsah jsou IDN domény ne snad „nejlepší“, ale zkrátka zcela přirozenou variantou a za nějaký čas k nim i v doméně .cz přes všechny názorové bouře dojde. Do té doby si můžete jména se žluťoučkými koni registrovat v TLD .com, .net a od 10. prosince i .eu.