Výzkumníci z University of California v San Diegu vytvořili exotickou metodou 3D tisku nové mikroboty. Mají tvar ryb, pohání je peroxid vodíku a řídit se dají pomocí magnetického pole.
Jednou by podobné strojky mohly fungovat v lidském organismu např. pro doručování léků na místo určení nebo jako senzory pro měření a přenášení informace.
Oproti konkurenčním projektům mají být nové mikroroboty složitější svým tvarem, pohonem a ve výsledku, tedy i schopností pohybu. ScienceDaily uvádí, že složitější struktura umožňuje přidávat na různé částí kostry funkční materiály: do ocasu třeba kapsli s platinou, která katalyzuje rozklad peroxidu vodíku, a pohání tak strojek kupředu pomocí bublin vznikajícího kyslíku (poznámka: jde o katalýzu, takže platina se přitom nespotřebovává, ovšem peroxid ano), nanočástice oxidů železa v ploutvích zase nabízejí řízení pohybu magnetickým polem. Ve zkušební verzi byl jako další látka přidán polydiacetylen, který umožňoval zachytávat v okolním prostředí různé pro člověka toxické sloučeniny. S tím, jak se na neutralizační činidlo tyto sloučeniny vázaly, navíc robot začal fluoreskovat (červeně svítit), směr strojku i míru vychytávání šlo pak snadno sledovat.
3D tisk byl podle autorů použit proto, aby se struktura dala vytvořit s dostatečně přesnou a komplexní geometrií – nejde sice v pravém slova smyslu o nanotechnologie, i tak je ale rybka menší než tloušťka lidského vlasu. Zvolená technologie 3D tisku je sama o sobě prakticky neznámá, označovaná jako μCOP (microscale continuous optical printing, souvislý optický tisk v mikroměřítku). Během několika sekund lze takto vytvořit pole stovek struktur o rozměrech v desítkách nanometrů. Základem postupu jsou miliony mikrozrcadel, každé digitálně řízené a nastavitelné do patřičného tvaru, které manipulují s paprsky ultrafialového záření. Jako kostra se pak používá gel, který účinkem UV tvrdne. Celá vrstva se vždy tiskne najednou. Geometrie je plně volitelná, vše lze rychle připravit k testům v masovém měřítku.
Shaochen Chen a Joseph Wang publikovali informaci o výzkumu v časopisu Advanced Materials. Otázka by mohla znít, zda je v těchto rozměrech ještě vhodné mluvit o 3D tisku. Z původního článku není patrné, zda/jak se rybky vůbec skládaly z více vrstev a zda se už v této fázi řešilo i přidávání dalších součástek.