ZDNet pokračuje v popisu evropských rájů outsourcingu nebo obecně míst, kam směřují významné investice západních technologických firem. Je zde nový kandidát na premianta: Litva. V poslední době v této zemi výrazně rozšířil své aktivity např. Google, Nasdaq či pojišťovací skupina AIG.
Zrod technologického tygra
Kdo navštívil Litvu v 90. letech, ve srovnání se sousedním Lotyšskem a Estonskem si připadal jako ve třetím světě (pro fanoušky fantastického žánru: nebo jako na návštěvě u Jakuba Vandrovce). Daly se pro to najít i historické paralely, však Litva byla poslední výspou pohanství v Evropě. I když šlo o velmoc zabírající značnou část dnešního Běloruska a Ukrajiny, do zbytku Evropy se začlenila až po spojení s Polskem v roce 1385. Transformace na začátku 90 let 20. století zde rozhodně neproběhla bezbolestně.
Ale časy se mění. Tak např. Český statistický úřad nedávno na základě dat Eurostatu seřadil evropské země podle kupní síly obyvatel (tedy cca příjmů korigovaných o rozdílné ceny). V datech za rok 2013 je sice ČR i všechny pobaltské státy v dolní polovině žebříčku, z toho však nejvýše v pořadí Litva (73,1 % průměrné kupní síly EU), následuje ČR (72,8 %) a Slovensko (72,7 %), Estonsko (67,2 %) a Lotyšsko (57,9 %). Samozřejmě lze diskutovat, zda použité kritérium je vhodnější než třeba HDP na obyvatele nebo průměrná mzda, nicméně závěr je jasný: Litva už mezi bývalými zeměmi východního bloku není zaostalým otloukánkem, ale spíše premiantem, alespoň z hlediska trendu.
Speciálně v oblasti IT se pak Litva může pochlubit vzdělanou populací (16. místo v Evropě podle pořadí ICT dovedností) stejně jako všudypřítomným rychlým internetem. Z 20 největších IT firem v pobaltských státech jich 13 má sídlo v Litvě. O tom, nakolik jsou směrodatná poslední čísla o růstu HDP nebo jak vývoj země ovlivní připojení k eurozóně (1. 1. 2015), můžeme spekulovat – mimochodem, EU přinutila Litvu např. odstavit největší jadernou elektrárnu v zemi. Mnohem jednoznačnější jsou ale čísla dokumentující podíl vyspělých technologií na HDP Litvy nebo na jejím exportu (samozřejmě i tady záleží na metodice: původní zdroj uvádí „laserové technologie, IT, nanotechnologie, biotechnologie a věda o materiálech“ – do toho se dá s trochou snahy nacpat dost věcí).
Nejde jen o nízké mzdy
Litva v posledních letech zvolila agresivní politiku lákání investic; v případě ČR nepanuje na hodnocení tohoto přístupu (především politická) shoda. To ani v Litvě, protože zde se vše odehrálo především v posledních letech; příslušná vládní agentura se nicméně chlubí tím, že mezi lety 2008 a 2013 vzrostl příliv zahraničních investic do země o 70 %. Na rozdíl od ČR šly ale hlavně do moderních technologií.
Zmíněné poslední aktivity Googlu (obchodní zastoupení ve Vilniusu) a burzy Nasdaq (centrum excelence tamtéž – zatím zaměstnáno 90 lidí, a i když se plánuje rozšíření, jde spíše o příklad) jsou méně důležité než hlavní vývojová centra jiných firem. Za Vilniusem nijak nezaostává ani druhé největší město v zemi, Kaunas – ve 20. a 30. letech, když byl Vilnius polský, hlavní město celé Litvy.
Řada globálních firem (na ZDNet se zmiňuje Bentley, Uber, Intermedix či Western Uninon) si do této pozice volí Litvu vzhledem k poměru cena/výkon – i když z výše uvedeného srovnání kupní síly by se mohlo zdát, že ve srovnání s Rumunskem nebo Bulharskem není v Litvě pracovní síla určitě levná. Nicméně z pohledu investora je to zřejmě jinak, průměrný plat v Litvě odpovídá našim asi 16 000 Kč. Také se zdá, že v Litvě je mnohem menší rozdíl mezi průměrných platem a platem v IT včetně vyšších pozic než ve zmíněných zemích. Personální agentura Grafton uvádí, že roční příjem IT manažera ve Vilniusu je nějakých 30 000 euro hrubého, specialisté na Javu nebo MS.Net se 3-5 lety zkušeností si přijdou asi na 25 000. V Kaunasu je to ještě méně.
Může to být dáno i tím, že na trhu práce existuje konkurence. V ICT pracuje 26 000 obyvatel Litvy (ta má asi 3 miliony obyvatel), vysoké školy každoročně vychrlí dalších 1 600 absolventů těchto specializací, k tomu řadu matematiků a specialistů na přírodní vědy a inženýrské obory. Litva je v čele Evropy z hlediska toho, jak lze VŠ studovat on-line, angličtina je samozřejmostí. Toto vše pak do země táhne zahraniční firmy, které zde nejsou závislé na úzké skupině místních expertů.
Země má jednu z nejnižších sazeb daně z příjmů právnických osob, mezi daňovými pobídkami pro firmy jsou i úlevy pro první roky, trvalé pobídky na výzkum a vývoj nebo finanční spoluúčast státu na programech pro školení zaměstnanců. Země se umisťuje na předních pozicích v Evropě i ve světě z hlediska indexu ekonomické svobody a snadnosti startu podnikání (založení firmy).
Řada z toho, co zde bylo uvedeno o Litvě, platí i pro další pobaltské státy. Jak se zdá, zahraniční investory neznepokojují geopolitická rizika (hranice s Ruskem, v Lotyšsku a Estonsku početné ruské menšiny, v minulosti s Ruskem spojované internetové útoky proti infrastruktuře). Pro Litvu je ovšem typický i vysoký podíl start-upů založených místními lidmi, často už středního věku. Formálně tyto firmy své ústředí pak zřídí v Londýně nebo San Francisku, aby získaly lepší přístup ke kapitálu, nicméně vývoj i provoz jsou dál zajišťovány z Litvy.
Trocha pochybností
Zatímco ZDNet je z Litvy jednoznačně nadšený, viditelná jsou i rizika. Zahraniční kapitál může snadno zase odtéct; ve vývoji softwaru ještě snáze než třeba v automobilovém průmyslu, protože není třeba budovat žádné náročné výrobní komplexy. Za podrobnější rozbor by stálo, proč se Litva po roce 2009 vyhnula ekonomickému kolapsu, který se dostavil v Estonsku a Lotyšsku. Také vstup dopad vstupu do eurozóny zrovna v tuto chvíli bude teprve třeba posoudit. Otázka, v čem by si ČR měla vzít Litvu za příklad, už zcela přesahuje téma tohoto článku.