Výzkumníci ze Stanfordu navrhli v Nature Energy nový typ „vodní“ bakterie, která by mohla skladovat energii generovanou slunečními a větrnými elektrárnami či dalšími kolísajícími zdroji. Projekt, který podpořilo ministerstvo energetiky USA, pochválil i nositel Nobelovy ceny a bývalý americký ministr energetiky Steven Chu, který se nicméně na samotné práci nepodílel. Tato baterie mohla umožňovat až desetitisíce nabíjecích cyklů.
cyklů.
Základem navrženého článku je v bateriích již běžně používaný síran manganatý, novinkou ovšem je jeho kombinace s vodou. Do vodného roztoku se prostě přivádí „přebytečný“ elektrický proud. Dochází na jedné straně k vylučování oxidu manganičitého na katodě, na druhé straně se na anodě uvolňuje vodík.
Mangan by mohl najít využití i v bateriích sodíkových. Články Na-Ion dnes představují v porovnání s lithiovými relativně méně rozvinutou technologií – jejich hlavní výhodou by měla být nižší cena (lithium je dnes strategická surovina), problémem jsou zatím provozní parametry.
S novým přístupem k sodíkovým bateriím přišli vývojáři z kalifornské společnosti Natron Energy (dříve Alveo Energy). Na výzkumu se podíleli také vědci z New York University a Lawrence Berkeley National Laboratory, příslušná studie byla publikována v Nature Communications. Hlavní novinkou je zcela nová konstrukce anody. V Na-Ion bateriích se podobně jako v Li-Ion nejčastěji využívá anoda z uhlíku, nový návrh ale počítá s elektrodou ze sloučeniny manganu, uhlíku a dusíku. Katoda pak je vyrobena ze sloučeniny obsahující měď, dusík, uhlík a železo. Baterie je stabilní, po 1 000 pracovních cyklech nedošlo k žádné mechanické destrukci elektrod a kapacita baterie se udržela na 95 %.
Viz také: Hořčík místo lithia, kde je problém?
