Leonid Bershidsky uvedl ve svém komentáři pro Bloomberg, že covidová krize ukázala nefunkčnost e-governmentu v mnoha zemích – včetně zemí (technologicky) vyspělých, kde se něco takového neočekávalo.
Státu prostě není vlastní efektivita soukromého sektoru. Po 2 desetiletích elektronizace vládní agendy a veřejné správy došla většina států k tisícům různých databází, které spolu neumějí komunikovat nebo jsou příliš pomalé. IT ve veřejné správě se neukázalo schopné zvládat krizi uvedených rozměrů. Technologické selhání zvýšilo počet obětí i ekonomické škody.
Bershidsky se nijak nezabývá Českou republikou, podle jeho názoru se nepřipravenost států po technologické stránce projevila již na začátku pandemie před rokem a nyní vrcholí neschopností zavést vakcinační pasy. Údaje o počtu nemocných a mrtvých, vytížení lůžkových kapacit nebo dýchacích přístrojů nebyly k dispozici v reálném čase, ale ani denně. OECD uvedla, že pouze 3 ze 16 sledovaných evropských zemí měly tyto údaje aktualizovány denně nebo alespoň týdně. Většina zemí, včetně těch, které provozovaly nové a údajně standardizované systémy lékařských záznamů, z nich prakticky nebyla schopna získávat nějaká užitečná data. Speciálně od nás lze zmínit neúspěch chytré karantény nebo trasování.
Samozřejmě ne za všechno mohou IT systémy. Nedostatek dat vedl ke zpožděným reakcím, umožnil problém popírat nebo zase reagovat přehnaně (opět dle Bershidského). Mnohem lépe zvládly pandemii země, které se nebály chovat v určitých ohledech jako Velký bratr, sledovat soukromé telefony a platební karty. Např. Jižní Korea se vyhnula lockdownu. Příslušné citlivé informace jsou přitom lidé stejně ochotni sdílet s Facebookem či Googlem, takže vlastně o nic tak citlivého stejně nejde. „Argumenty na ochranu soukromí neospravedlňují technologickou zaostalost. Jakákoli vláda může svým občanům nabídnout jasný kompromis: Výměnou za některá soukromá data, která vláda zamýšlí určitým způsobem využít, získá občan přístup ke konkrétním online službám. Může to být lákavý návrh, zejména v zemích, jako je Německo, kde je byrokracie těžkopádná a pomalá. Velké technologické společnosti v zásadě nabízejí podobné kompromisy, a přestože nejsou úplně otevřené ohledně toho, jaká přesně data sbírají a dále využívají, jejich služby jsou natolik atraktivní, že se stovky milionů lidí svých dat vzdají,“ píše Bershidski.
Sousední Německo má již od roku 2017 obdobu našich občanských průkazů s čipem, do nichž by se teoreticky třeba mohly informace o očkování nahrávat, nicméně elektronické funkce používá jen 6 % z Němců (poznámka: u nás to bude s aktivací nových OP asi podobné; to jenom že není důvod si myslet, jak ČR zaostává, prostě v této oblasti se nedaří skoro nikomu). Zčásti si mohou lidé za neochotu používat moderní služby mohou i sami – na druhé straně ale chytrá ID podporuje pouze malých počet státních a soukromých služeb. I kdyby se tedy do průkazů nahrávala data o očkování, většina potřebných míst by stejně nedisponovala technologiemi je přečíst. Bude se tedy on nuly stavět další systém a rozdávat další chytré karty? Většina evropských zemí ale možná nezvládne ani to.
(O nic lépe než Německo na tom mimochodem podle Bershidského není ani Velká Británie, která chce na jednu více využívat anonymizovaná data třeba v systémech umělé inteligence. To je ale zatím jen proklamace. V oblasti veřejného zdravotnictví Británie opět disponuje velkým množstvím vzájemně nekompatibilních databází.)
Obecně: Vlády stejně shromažďují obrovské množství dat, ale dělají to špatně. Výzkumníci z Tallin University došli k závěru, že od roku 2000 do roku 2010 rostlo množství vědeckých prací na téma e-governmentu, pak ale zase začalo klesat a teď je opět na úrovní jako před 20 lety. Samozřejmě adopce všech technologií provázejí různé „křivky“, možná se téma přestalo výzkumníkům jevit dostatečně módní, jako by už e-government byla realita a nebylo zde co zkoumat. Jenže, tvrdí Berhidski, elektronizace veřejného sektoru prostě nefunguje. Vládní IT projekty selhávají, ať už tomu bude říkat problém technický, byrokratický nebo politický. Vedle Jižní Koreje chválí Berhidski už pouze Estonsko a Dánsko. Pravda, koronavirus byla „černá labuť“, mimořádná událost, jenže i na takové události by měly být technologie v rukou státu připraveny.