Lidé nemají na internetové soukromí jednotný názor

Dlouho trvající debata o tom, do jaké míry by vlády a firmy měly mít přehled o soukromých aktivitách, komunikaci a chování lidí, se přenesla i do online světa. Studie EMC Privacy Index zkoumá, jak spotřebitelé po celém světě pohlížejí na svá práva na ochranu soukromí online, a měří jejich ochotu vzdát se výhod a pohodlí propojeného světa v zájmu zajištění svého soukromí.
Podle celosvětové studie, které se zúčastnilo 15 000 respondentů z 15 zemí, vyplývá, že lidé nemají na problematiku „online soukromí“ jednotný názor, ten se liší jak v závislosti na geografické oblasti, tak na typu aktivity, které se online věnují.

Mysl plná paradoxů

Lidé chtějí výhody, které technologie poskytují, bez ztráty soukromí. Vyšly najevo tři paradoxy v oblasti ochrany soukromí, z nichž všechny mají významné důsledky pro spotřebitele, firmy a poskytovatele technologií. První je paradox „Chceme všechno“, spotřebitelé říkají, že chtějí veškeré pohodlí a výhody digitálních technologií, ale přitom pro jejich získání nejsou ochotní obětovat své soukromí. Dalším je paradox „Nic neděláme” – i když se riziko narušení soukromí přímo týká celé řady spotřebitelů, většina z nich uvádí, že nepodnikají prakticky nic na ochranu svého soukromí. Zodpovědnost tito uživatelé namísto toho přesouvají na ty, kdo nakládají s jejich údaji (například organizace státní správy nebo firmy).

Dalším silným paradoxem jsou sociální sítě. Uživatelé webů sociálních sítí tvrdí, že si cení svého soukromí, ale přitom zároveň přiznávají, že klidně sdílejí velké množství osobních dat i když příliš nevěří, že tyto weby jejich data skutečně ochrání.

Syndrom Jekyll & Hyde

Lidé se také chovají odlišně v závislosti na typu aktivity. Tu lze kategorizovat s použitím několika online identit (neboli různých „já“), z nichž každá vykazuje rozdílný přístup k ochraně soukromí. Mezi šest sledovaných identit patří:

• Sociální já – práce s weby sociálních sítí, e-mailovými programy, zprávami SMS a dalšími komunikačními službami
• Finanční já – komunikace s bankami a dalšími finančními institucemi
• Občanské já – komunikace s institucemi státní správy
• Zdravotní já – komunikace s lékaři, zdravotními institucemi a poskytovateli zdravotní péče
• Zaměstnanecké já – práce se systémy a weby spojenými se zaměstnáním
• Spotřebitelské já – používání online obchodů

Názory na ochranu soukromí se mezi jednotlivými identitami značně liší. Například z hlediska občanského já vykázali respondenti největší ochotu vzdát se svého soukromí – aby získali ochranu nebo snazší a efektivnější online přístup k výhodám, které poskytuje stát. Oproti tomu sociální já je nejméně nakloněné vzdát se soukromí v zájmu větší sociální propojenosti.

Studie je poučná také firmy a poskytovatele technologií. V případě firem je nezbytné, aby si uvědomily, jak dalece je zákazníci vnímají. Jestli se firma zařadí mezi vítěze nebo poražené, bude záležet na tom, zda svým zákazníkům prokáže používání nejpodstatnějších a nejpraktičtějších postupů v oblasti ochrany soukromí. Čím je zřejmější, že firma dbá na ochranu soukromí, tím větší je pravděpodobnost, že se jí podaří přilákat spotřebitele a zvýšit úroveň jejich zapojení. Zásadní roli při zajištění toho, aby firmy mohly plnit své závazky v oblasti ochrany soukromí, mají poskytovatelé technologií, kteří musejí najít způsob, jak zvýšit zabezpečení v rámci celé své nabídky bez dopadu na možnosti uživatelů, výkon a funkce.

Závěr

Když si nejdůležitější zjištění studie shrneme, dojdeme k následujícím čtyřem okruhům, z nichž vyplývají níže uvedené závěry:

1) Paradox „Chceme všechno“

• Bez ohledu na typ identity a výhody jsou lidé jen velmi málo ochotní vzdát se soukromí výměnou za přínosy digitálních technologií.
• 91 % respondentů oceňuje výhodu „snazšího přístupu k informacím a znalostem“, kterou digitální technologie poskytují.
• Přesto jen 27 % z nich uvádí, že by byli ochotní jakkoli obětovat soukromí, aby mohli získat větší pohodlí a výhody zprostředkované internetem.
• 85 % respondentů oceňuje „používání technologií na ochranu před teroristy a/nebo trestnou činností“, ale jen 54 % uvádí, že je připraveno vzdát se částečně svého soukromí výměnou za tuto ochranu.
  • Respondenti starší 55 let ze všech různých zemí uvádějí, že jsou méně ochotní vzdát se soukromí výměnou za větší pohodlí, a požadují větší kontrolu nad svými osobními údaji.

2) Paradox „Nic neděláme”

• Více než polovina všech respondentů uvedla, že někdy došlo k narušení zabezpečení jejich dat (ovládnutí e-mailového účtu hackerem, ztráta nebo krádež mobilního zařízení, napadení účtu sociální sítě hackerem a další). Celá řada z nich nepřijímá žádná opatření na svou ochranu:
• 62 % nemění pravidelně své heslo.
• 4 z 10 si nepřizpůsobí nastavení ochrany osobních údajů v sociálních sítích.
• 39 % nepoužívá ochranu heslem na mobilních zařízeních.
• Jako největší hrozbu do budoucna v oblasti ochrany soukromí uvedli respondenti firmy, které používají osobní údaje, prodávají je nebo je směňují za účelem finančního zisku (51 %). Druhou je podle nich nedostatečná pozornost ze strany státních úřadů (31 %). „Nedostatečný osobní dohled a pozornost ze strany obyčejných lidí, jako jsem já,” se umístily velmi nízko (11 %).
• U vzorku osob starších 55 let studie zjistila mnohem menší pravděpodobnost, že zabezpečí svá mobilní zařízení pomocí hesla nebo že změní svá nastavení ochrany osobních údajů v sociálních sítích.

3) Paradox „Sdílíme v sociálních sítích“

• Používání webů sociálních sítí stále závratně roste i přes následující skutečnosti:
o Respondenti očekávají, že během následujících pěti let bude nesmírně obtížné zajistit ochranu jejich soukromí v sociálních sítích.
* Spotřebitelé se domnívají, že weby sociálních sítí mají příliš nízké schopnosti a etiku, aby mohly ochránit jejich osobní údaje.
* Pouhých 51 % uvádí, že má důvěru ve schopnosti těchto poskytovatelů ochránit osobní údaje, a pouhých 39 % uvádí, že důvěřuje etice těchto organizací.
* Naprostá většina spotřebitelů (84 %) uvádí, že se jim nelíbí, když kdokoli získá jakékoli znalosti o nich nebo jejich zvycích, pokud se sami nerozhodnou tyto informace sdílet.
* Vzorku respondentů starších 65 let dělá ochrana jejich soukromí podstatně větší starost a podle svého vyjádření jsou nejméně ochotní umožnit ostatním lidem poznat jejich zvyky online.

4) Nepříznivý celosvětový výhled v oblasti ochrany soukromí

• Lidé jsou stále méně přesvědčeni o tom, že mají vysokou úroveň soukromí.
• V porovnání se situací před rokem se 59 % respondentů po celém světě domnívá, že mají v současnosti méně soukromí.
• Největší procentní podíl respondentů, kteří se domnívají, že mají nyní menší soukromí, byl zjištěn v Brazílii a Spojených státech amerických (71 %, respektive 70 %).
• Francie je jedinou zemí, ve které většina (56 %) nesouhlasí s tvrzením, že lidé mají nyní menší soukromí než před rokem.
• Velká většina respondentů (81 %) očekává, že úroveň soukromí během následujících pěti let klesne.