Studie čtveřice ekonomů z Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a University of Amsterodam tvrdí, že historie vyhledávání na webu spolu s údaji o prohlížeči a zařízení může být lepším indikátorem úvěrové spolehlivosti než doklady o příjmech a majetku či historie účtů. Obecně by banky s novými metodami dokázaly lépe odhadovat rizika, prospěch by zde mohli mít i zákazníci. Minimálně proto, že by nemuseli nic dokládat.
Otázkou samozřejmě je ochrana soukromí a dostupnost příslušných dat pro banky – co umožní uživatelé? Co umožní legislativa? Jak by takový model fungoval v kontextu dalších firem, které žijí z uživatelských dat (vyhledávače, sociální sítě, poskytovatelé bezplatných antivirů…)? A samozřejmě se v případě využití dat bankami ihned vnucuje možnost podvodů: není nic snazšího, než si nějakou historii vyhledávání a dalších internetových aktivit vytvořit uměle – ideálně pomocí automatizovaného nástroje, který bude simulovat celou imaginární osobnost vytvořenou pro daný účel atp.
Autoři příspěvku obecně tvrdí, že tradiční posuzování úvěrů na základě finančních toků je až příliš závislé na ekonomickém cyklu. Lidé fungovali jinak před pandemií, fungují jinak během ní a budou fungovat jinak i po ní (poznámka: ovšem proč by to nemělo platit i pro vyhledávání na webu nebo on-line nákupy?). Umělá inteligence a strojové učení proto o člověku dokáže vyčíst mnohem víc z jeho on-line chování nebo obecně nefinančních dat – a právě to má být i jedna z největších inovací současného fintech sektoru. Máme očekávat, že vzniknou nové služby, v nichž budou provázány finanční instituce a firmy jako Facebook, Amazon či Alibaba. A nebo ještě jinak – na příslušných platformách vytvoří fintech firmy nové služby naopak konkurující klasickým finančním institucím. Finanční zprostředkování se tím stane nákladově efektivnějším, větší konkurence by mohla být výhodou pro zákazníka nebo by služby poskytované skrze platformu mohly být alespoň pohodlnější (viz výše). A vedlejším efektem by bylo oslabení bank v rámci celého finančního systému (ale zase je tu protiargument: banky podléhají nějakým regulacím, nezpůsobí větší vliv nebankovních institucí naopak ještě větší nestabilitu?).
Jak už bylo řečeno, otázkou samozřejmě je, jak se k popsaným trendům postaví regulátoři. Je zde aspekt samotného zpracování uživatelských dat/jejich ochrany, stejně tak i otázka, zda dnes někdo chce, aby mocné on-line firmy s prvky monopolního chování byly ještě mocnější. Celé to poněkud připomíná čínské „sociální skóre“. Navíc, pokud by tyto inovace vedly k ještě uvolněnějšímu úvěrování, může to finanční systém destabilizovat tím víc destabilizovat (viz třeba příčina finanční krize před 10 lety).
Vlády, které budou těmto technologickým inovacím ve fintech sektoru i přes jejich rizikovost bránit, ale na druhou stranu poškodí konkurenceschopnost svých ekonomik, tvrdí autoři původního příspěvku. Závěrečné doporučení proto zní: pečlivě sledovat změny, technologický přechod ve financích uvážlivě podporovat, regulace upravovat podle nových technologií a ideálně být i v čele jejich přijímání.
Zdroj: The Register a další