Historie současných velkých ERP systémů, tedy těch, které jsou v současnosti považovány za lídry na trhu, spadá do sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tehdy šlo o podnikový software nabízející základní funkcionalitu tzv. backoffice. Tak byly označovány části firmy, kam neměla vstoupit noha zákazníka – účtárna, sklady, výroba, personální oddělení.
Dodavatelé ERP od té doby masivně rozšířili nabídku svých řešení, když k základním modulům přidali funkcionalitu projektového řízení, analytiky, správy dokumentů, CRM a mnoha dalších zhusta nesourodých aplikací. Vedli si při tom jako Čapkův pejsek s kočičkou, když pekli dort. Jenomže v tomhle případě nezůstalo pouze u dortu. Producenti ERP udělali z dortu hlavní chod – i s polévkou a předkrmem. Nakonec se pokusili o celodenní menu pro celou rodinu, včetně domácích mazlíčků. Někoho z toho může bolet břicho, jiného zase hlava. Každopádně dnes tyto balíky zdárně budí dojem, že vesměs každá podniková aplikace je vlastně ERP. Pokud firma vede ve svém systému kompletní evidenci majetku, proč na to rovnou nenavázat i plánováním jeho údržby a oprav, že.
Zcela přirozeně se tu tvůrci ERP začali dostávat do ostré konkurence se specializovanými dodavateli konkrétních, úzce specializovaných a propracovaných řešení, tzv. the best of breed. Těm ale nemohli dost dobře konkurovat. Co s tím? Začali je skupovat. Jenom pro představu: Společnost SAP realizovala za poslední dvě desetiletí 59 akvizicí, Inforu stačilo na 40 převzetí o pět let méně. Oracle se za posledních dvacet let rozrostl o více než stovku firem a Microsoft jich spolkl přes dvě stě – ne všechny se ovšem potýkaly s podnikovým software. Ustájit tuto přerostlou zoologickou zahradu pod jednou střechou a nabízet jí zákazníkovi jako integrované řešení je zhola nemožné. Není ničím výjimečným, když jeden dodavatel má v nabídce například pět různých řešení pro oblast business intelligence. Zemská pobočka má v ceníku tři, obchodníci znají jedno a konzultanti půl druhého. Není však třeba se obávat. Ty další ochotně předvedou experti z Kapského města nebo z Mexika.
Pro úplnost celého příběhu ještě připomeňme, že s popsaným funkčním eldorádem ne vždy ovšem šly ruku v ruce rovněž i úpravy technologických podvozků těchto systémů. Často to ani nebylo možné. A tak se giganti ERP začaly pomalu chytat do pastí, jež si samy nastražily.
Zároveň se ale ERP dodavatelům a jejich řešením vždy úspěšně dařilo budit dojem, že jsou tím hlavním, klíčovým, softwarovým produktem v každé organizaci. I když to, pohříchu, nemusí být vůbec pravda. A nejenom díky vysokým nákladům s nimi spojenými. Tyto systémy se řadí do kategorie tzv. transakčních OLTP systémů sloužících k podpoře rutinních činností podniku. Tedy zejména evidenčním úkonům, vedení různých záznamů, například pro účetnictví, logistiku či personalistiku. Jednou z nejsofistikovanějších činností, jakých jsou pak tyto systémy schopny, je vystavení objednávky, dodacího listu, nebo v lepším případě přehled nákladů za jednotlivá střediska. To není málo, bez ERP systému by podnik nebyl schopen vygenerovat účetní závěrku ani rozvahu a návštěva auditora by se proměnila ve zdvořilostní plkání o počasí.
A pak je tu plánování. To nakonec nesou tyto systémy přímo ve svém názvu. Pokud zůstaneme dostatečně na povrchu, pak je systém schopen naplánovat cokoli – optimální stavy zásob, MRP běhy, počty pracovníků na lince, stavy cashflow. V reálu to ale vypadá tak, že na jednotlivých pracovištích se obvykle skutečné plány ad hoc přepočítávají přes tabulky Excelu, protože transakční systém do takové míry detailu jednoduše nedohlédne. To je ovšem velmi nesystémový krok, protože tabulkový kalkulátor rozhodně nelze považovat za rovnocennou součást podnikového informačního systému. Vnáší tudíž do systému neřád a zvyšuje chybovost.
Ze své evidenční podstaty musí být systém ERP propojen (experti hovoří o integraci) takřka se všemi podnikovými systémy a aplikacemi. V tomto směru je jeho role výjimečná a nezastupitelná. Stejně jako role volebních hesel Donalda Trumpa v současné kampani. Jinou otázkou je, jak je tomu s přidanou hodnotou ERP pro podnik. Zapomeňme přitom na strategické řízení nebo získávání konkurenčních výhod. Systém ERP lze přirovnat k mapě, bez níž se na cestě nelze obejít. Proto také jeho největší přínosy pro organizaci plynou ze sjednocení datové základny, zprůhlednění firemních procesů a pracovních toků (workflow). Prostě zákon a pořádek.
Autor je odborníkem na oblast podnikových informačních systémů a ředitelem Yeseter Technologies.