Kvantové počítače vs. kvantová kryptografie

Odborníci odhadují, že po roce 2025 budou kvantové počítače dostupné vládám, tajným službám apod. institucím. Ty mohou již nyní zachycovat data a za necelých 10 let ochranu rozlousknout. Kvantová kryptografie prý ve stejném časovém horizontu masově implementovatelná nebude, čili je nejvyšší čas nasazovat nové metody – pokud již není pozdě.
Pokrok v oblasti kvantového počítání odráží i komentář, který vyšel v Nature. Tanja Lange (Eindhoven University of Technology) a Daniel J. Bernstein (University of Illinois, Chicago) se vrátili k otázce kvantových počítačů pro lámání šifer. Odhadují, že po roce 2025 budou kvantové počítače dostupné vládám, tajným službám apod. institucím. Ty mohou již nyní zachycovat data a za necelých 10 let ochranu rozlousknout. Otázkou samozřejmě je, jak velký to má význam, nicméně autoři výzkumu tvrdí, že vývoj zabezpečení v pomyslné bitvě zaostává.

Kvantová kryptografie prý ve stejném časovém horizontu masově implementovatelná nebude, čili je nejvyšší čas nasazovat nové metody – pokud již není pozdě. Samozřejmě všechna tato tvrzení jsou diskutabilní.

Viz také: Google testuje šifrování odolné proti kvantovým počítačům

Poslední novinky se pak týká nikoliv kvantových počítačů, ale právě kvantové kryptografie. Až dosud se k distribuci šifrovacích klíčů používala výhradně fyzická linka, což využití techniky samozřejmě limituje. V loňském roce Čína začala experimentovat s distribucí pomocí satelitu (viz také: Rok 2016 v IT – Události a technologie).

Nyní bylo oznámeno, že provázané fotony se podařilo ze satelitu poslat až do cílů, které od sebe byly vzdáleny 1200 km. To, že přijaté fotony se nacházejí dále v provázaném stavu, se ověřovalo prostřednictvím jednoho z nejpopulárnějších testů kvantové fyziky – tzv. Bellových nerovností (tím se potvrzuje, že hodnoty určitých veličin jsou před měřením nejen neznámé, ale opravdu „rozmazané“ a spolu propojené, tj. jedním měřením určíme i vlastnost vzdálené částice). Oznámená rychlost detekce cca pár fotonů za sekundu ale ukazuje, že prakticky je tato technologie zatím použitelná jen pro velmi speciální aplikace. Podstatou kvantové kryptografie je totiž bezpečné přenesení klíče, což zajišťuje kvantová fyzika. Dále je ovšem nutné, aby klíč byl stejně dlouhý jako samotná (již klasickým způsobem přenášená) šifrovaná zpráva, rychlost distribuce klíče je proto – opravdu klíčová.

Právě problém s rychlostí distribuce klíče se pokusili řešit vědci z Duke University, Ohio State University a Oak Ridge National Laboratory. Podle výsledků publikovaných v Science Advances se jim rychlost přenosu po běžném optickém kabelu (nikoliv bezdrátově) podařilo zrychlit distribuci klíče řádově 10krát na úroveň jednotek Mb/s. Využili k tomu mj. to, že do jednoho fotonu uložili ne 1, ale 2 bity informace (zakódováno do fáze fotonu + přesného času jeho vypuštění). Dále byly využity rychlejší detektory. Systém by přes vyšší rychlost neměl být zranitelnější bočními útoky než konkurenční implementace, a to ani v případě výpadků zařízení (stále jde o statistické důkazy neprolomitelnosti; kvantová kryptografie je, jak se často uvádí, naprosto neprolomitelná díky fyzikálním zákonům, to ovšem pouze teoreticky, nikoliv při praktické implementaci). Vysílač a detektor navíc nejsou větší než běžné CPU a všechny komponenty systému by měly být běžně komerčně dostupné.

Zdroj: Phys.org, Matfyz.cz a další

Exit mobile version