Práce z domova ovšem pro své ctitele představuje nebezpečí. Vzdálené pracovní činnosti lze snadno zmapovat, přesně změřit – a tedy i celkem snadno algoritmizovat.
Britský týdeník The Economist v době zuřících covidových lockdownů publikoval tuto chmurnou větu: Padající globální trh s kancelářskými prostorami, v celkové hodnotě kolem 30 bilionů (milion milionů, 1012) dolarů, trápí obavy z ještě hlubšího propadu, a zároveň si položil mírně provokativní otázku – zda ještě vůbec kdy, budeme za prací chodit do kanceláří.
Například v tuzemsku se stala práce z domova denním chlebem pro třetinu zaměstnanců. Navíc v případě Prahy a Brna nejde o třetinu, ale rovnou o celou polovinu pracovníků. Stále častější dopravní kolapsy spojené s průjezdnosti v těchto metropolích ovšem naznačují, že ne vždy musí nutně jít o home, ale třeba i auto office, kdy zaměstnanci při tzv. práci z domova pracují zřejmě ze svých automobilů. Doma u nás dokonce zůstávají i zaměstnanci státní správy, kteří často pro tento způsob práce vůbec nejsou vybaveni – např. nemají notebooky, tudíž své pracovní výkony zaměřují na koukání se z oken.
Efektivita práce tímto samozřejmě klesá. Jak již bylo řečeno, už jenom proto, že zaměstnanci často nejsou dostatečně vybaveni pro plnohodnotnou práci z domova. Fakt, že vaše kolegyně při firemní telekonferenci právě vaří oběd nebo tráví svůj čas v nákupním středisku a kolega se věnuje kutilství či venčení psů, ponechejme až na závěr článku.
Proto ani příliš nepřekvapuje, že většina zaměstnavatelů – na rozdíl od odborů – má dnes seriózní obavy ze ztráty kontroly nad svými zaměstnanci. Došlo to už tak daleko, že zaměstnavatelé své zaměstnance bez sebemenšího uzardění vzdáleně šmírují. Jsou tudíž dokonale informováni, kdy jejich lidé skutečně pracují, kdy si pouze hrají nebo klábosí na sociálních sítích. Prostě vědí okamžitě, co se právě děje na obrazovkách jejich zaměstnanců.
Práce z domova ovšem pro své ctitele představuje ještě mnohem větší nebezpečí. Vzdálené pracovní činnosti lze snadno zmapovat, přesně změřit – a tedy i celkem snadno algoritmizovat. No a pokud máme v dnešní době nějakou pracovní aktivitu pokrytou algoritmem, jde o vhodné sousto pro tzv. softvérové roboty, RPA (Robotic Process Automation), či neuronové sítě schované pod pojmem umělé inteligence. Jinými slovy, naši práci z home office mohou ve většině případů zastat stroje a v pracovním procesu nás nahradit.
Robotická procesní automatizace a umělá inteligence mohou snadno automatizovat mnoho opakujících se úkolů, které se vyskytují v práci z domova. A které to jsou? Například, správa e-mailů, účast na virtuálních schůzkách, práce s daty nebo základní zákaznický servis. Taková automatizace, jež zvyšuje efektivitu a snižuje náklady, může vést, zvlášť v dobách ekonomických veletočů, k masovému nahrazování pracovních míst strojovou prací.
Tudíž, jestli právě teď oslňujete publikum v blízkém fitness centru svojí sestavou cviků na kruzích a zároveň se účastníte telekonference s kolegy z práce, zamyslete se, jestli opět nenastal vhodný čas obout své vyleštěné pracovní polobotky a zajít do kanceláře – nejen vypít šálek kávy. Kolem vašeho pracovního stolu už možná číhá partička softwarových robůtků připravených s chutí spolknout vaši pracovní agendu. A jestli právě teď nejste ve fitku, ale v nákupáku – proveďte raději totéž.