Start-upy jsou in a jejich množství se málem pokládá za měřítko úspěšnosti celé ekonomiky, její modernosti a inovačního potenciálu. Jenomže to může být složitější a tento nesporně obrovský byznys možná dokumentuje naopak zastavení či alespoň zpomalení technologického pokroku.
Původní inspirací tohoto článku byl text, který vyšel na webu ZDNet, kde se Federico Guerrini zabývá start-upovou scénou ve Švýcarsku. Tato země je dnes v Evropě jedním z mála příkladů dobře fungující ekonomiky, viz i nedávné raketové posílení švýcarského franku po uvolnění směnného kurzu (pomiňme zde hodnocení činnosti většiny centrálních bank, které se snaží vlastní měnu oslabovat).
Švýcarský paradox
Guerrini ve své analýze upozorňuje, že Švýcarsko má tradici především v přesném strojírenství a farmaceutickém průmyslu, ale např. I potravinářství. Start-upem se pod Alpami myslí spíše biotechnologická firma, než někdo, kdo vyvíjí nadstavbu pro Facebook. Oproti Silicon Valley je ve Švýcarsku mnohem méně rizikového kapitálu – ne snad, že by zde bylo kapitálu nedostatek v absolutním měřítku, však se sem stahují peníze z celého světa, lze tu však investovat se ziskem i mnohem konzervativnějším a méně rizikovým způsobem, především do tradičnějších průmyslových oborů. Podle různých indexů inovativnosti patří Švýcarsku přední místo na světě, v zemi jsou kvalitní univerzity technického směru – zejména Polytechnika v Lausanne a Federal Institute of Technology (ETH) v Curychu. I tak, praví statistiky, ale množství investic do začínajících firem v IT činí oproti life science jen polovinu a tento objem navíc meziročně poklesl.
Proč není Švýcarsko plné chytrých inženýrů také IT velmocí? Vysoká životní úroveň samozřejmě znamená také vysoké mzdy – opačným příkladem národa ajťáků je naopak chudé Rumunsko, kde být odborníkem na IT nabízí mnohem výraznější platový vzestup navíc spojený s možností práce v zahraničí (na toto téma viz např. Východoevropské příběhy: Mezi IT kriminalitou a bezpečností). Za vstupní investici ve Švýcarsku najmete méně lidí, méně motivovaní jsou i samotní podnikatelé, kteří mají rovněž na dosah ruky dobře placená místa jako zaměstnanci. Založit zde start-up tedy vyžaduje nejen touhu po penězích, kterou lze uspokojit i jinak, ale i velké osobní nadšení.
Takže není to náhodou tak, že vyspělost start-upové scény v dané zemi (pomiňme tedy Silicon Valley) ukazuje spíše na místní ekonomické problémy? Mají všechny ty indexy digitální vyspělosti skutečně takový význam, jaký se jim obvykle přikládá? (ČR je v rámci EU na 17. místě v úrovni vyspělosti digitální ekonomiky) Velká motivace a malé vstupní náklady, respektive možnost uspět prakticky jen vlastní pílí, funguje třeba také v profesionálním šachu. Zde pak přímo platí, že množství velmistrů na obyvatele s ekonomickou úrovní koresponduje spíše negativně; samozřejmě srovnávat šachy a IT start-upy je poměrně odvážné a jako všude, najdou se samozřejmě výjimky. ZDNet uvádí i švýcarské firmy poskytující převážně internetové služby, které se z této země rozrostly dál do světa. K výhodám Švýcarska patří třeba to, že jde o zemi, kde se mluví hned několika jazyky, takže místní start-upy jsou v tomto smyslu už dobře připraveny na globální expanzi.
Provokativní názory Petera Thiela
Nicméně pohled, že množství IT start-upů ve skutečnosti ukazují na cosi prohnilého, není zcela ojedinělý. Zastává ho např. vizionář Peter Thiel. Nejde rozhodně o žádného technofoba. Patřil k zakladatelům společnosti PayPal, který prodali eBay, následně v počátcích Facebooku Thiel investoval do této sociální sítě a akcie prodal s obrovským ziskem krátce po vstupu Facebooku na burzu – no ano, mohl vydělat ještě víc. V současnosti provozuje fond rizikového kapitálu Founders Fund, k tomu ale třeba také píše knihy.
V rozsáhlém materiálu, který o Thielových názorech vyšel v tištěné verzi časopisu Echo24, Thiel zastává názor, že informační technologie jsou výjimkou zastírající obecný trend. Tempo technologického pokroku, které začalo v 19. století spolu s průmyslovou revolucí, se výrazně zpomalilo až zastavilo. Hlavní příčinou jsou obrovské regulace: když dnes chcete spustit chemickou či strojírenskou výrobu, vyvalí se na vás záplava všemožných povolení, štemplů, budou po vás chtít nějaký fond, který by kryl případné ekologické škody. Kde jsou ty časy, kdy se průmyslový odpad prostě vyléval do Temže, to se pak v Británii věci dokázaly pohnout kupředu.
Mnoho nedávných a současných zásadních objevů uskutečněných v akademické sféře nemá komerční/technologický potenciál – v CERNu byl slavně detekován Higgsův boson, přičemž tento zřejmě nejnákladnější vědecký projekt všech dob postrádá aplikace a ani to není jeho deklarovaným cílem. To vůbec neznamená, že by nás teoretická věda a poznání neměly zajímat a CERN by se měl zavřít. Problém dle Thiela je, že opačný přístup, tedy inovace poháněné podnikáním, se však prakticky vytratil; v 19. století přitom většinu zásadních objevů udělali lidé z průmyslu při řešení svého byznysu (samozřejmě opět s důležitými protipříklady, díky objevu evoluční teorie továrny jako houby po dešti nerostly). Tento rozdíl podrobně mapují např. Matt Ridley v knize Racionální optimista nebo Nassim Nicholas Taleb v knize Antifragilita.
Vezmeme-li Thiela vážně, podnikání v softwaru, mobilních technologiích a příbuzných oborech je vlastně jen nutnost, protože (skoro) všechny jiné obory jsou přeregulované a nové firmy zde nemají šanci se prosadit. K úspěchu není potřeba inovací, ale politického lobbingu a obratnosti v dotačních tlačenicích, což zvládá pouze určitý druh lidí a ne každého to navíc láká. Namísto potlesku nad úspěšnými start-upy to lze vidět i tak, že čím sešněrovanější a zamrzlejší je ekonomika jako celek, tím více talentů i peněz teče do IT nebo obecně do služeb, a to čistě z nutnosti. Celkem provokativní pohled, že? (Zde by stálo za podrobnější rozbor, zda tedy Švýcarsko je méně regulované, třeba podle různých indexů ekonomické svobody. Také je fakt, že Jižní Korea či Tchaj-wan s poměrně liberálními ekonomikami jsou v IT špičkami, ovšem spíše jako výrobci hardwaru než vývojáři her pro sociální sítě.)
Internetu konkuruje tráva
I v oblasti Internetu může ale regulace postupně narůstat, a to nejen v zemích jako je Čína, ale i v USA (viz např.:Éra volného internetu v USA končí, ovládnou jej byrokraté) a pochopitelně i jinde ve světě včetně ČR.
Nenajdeme ale přece jen nějaké odvětví, kde by regulací naopak ubývalo? Kupodivu ano, stále liberálnější je např. přístup k marihuaně. A Thiel toho důsledně hodná využít, když vedle internetových projektů či vývoje umělých ostrovů vložil pár milionů dolarů také do firmy Privateer Holdings, která chce prodávat právě marihuanu/konopné produkty, a to nejen pro léčebné účely. Rekreační užití je v rámci amerických států zatím legální v Coloradu, ale potenciálně jde jistě o růstový trh, ostatně prakticky z nuly (na oficiálním trhu) se roste snadno. Jsou snad tedy internetové start-upy podobné growshopům a spolu se soukromými vesmírnými projekty jedněmi z posledních skutečně inovativních oborů ve světě, kde alespoň na Západě technologický pokrok zamrzl?