Předpovídat se snaží všichni, nejen hráči na burze. Je to folklór, a i když víme, jak fatálně se zde i jistě chytří lidé dokázali zmýlit, proč si občas nehrát s křišťálovou koulí. Samozřejmě lze zopakovat obvyklé výhrady – že prognózy se mnohdy dělají s určitým cílem (jako varovné, sebepotvrzující se apod.), eventuálně taktéž možno logicky namítat, že kdo opravdu ví, nevykřikuje své znalosti jen tak do světa – ale dejme tomu hraje právě na té burze. Nevadí, podobné bývají často účelové a je potřeba je brát s určitou rezervou. Takže, co se v IT stane do 3 let a co do 10 let?
ZDNet, TechRepublic a technologičtí ředitelé
Začněme třeba analýzou, kterou prezentuje šéfredaktor ZDNet Steve Ranger. Je založena na průzkumu mezi řediteli IT v podnicích (CIO). Ukazuje se zde mj. protichůdné vnímání IT oddělení: je to prostě podpůrná část firmy, která má zajistit prostředí pro podnikání (asi jako úklidová služba nebo účetnictví), a nebo by právě nové technologie měly určovat firemní procesy, být základem, od něhož se pak bude odvíjet model podnikání?
(Na toto téma viz např. i studie IDC/Intel/Oracle Ředitelé informatiky budou zodpovídat za obchodní růst firem http://www.itbiz.cz/zpravicky/oracle-reditele-informatiky-by-meli-zodpovidat-za-obchodni-rust-firem).
Teď by se zdálo, že takový ředitel IT bude logicky zastávat druhou odpověď, která z něj vlastně učiní skoro nejmocnějšího člověka ve firmě. Pokud to není tak, že technologie jen zajišťují podnikání, ale od nich se naopak budoucí podnikání bude odvíjet, otevírá se zde takřka neomezený prostot si hrát, experimentovat a investovat.
Průzkum TechRepublic ale ukázal, že CIO se ve skutečnosti chystají investovat během příštích 3 let do celkem standardních technologií, jako je cloud, mobilní aplikace nebo zpracování velkých objemů dat. Deloitte k tomu jako prioritu CIO dodává nástroje pro analýzu sociálních médií. Ředitelé IT často obviňují své nadřízené, že jim přistříhávají křídla a brání v investicích do skutečně revolučních technologií, ve skutečnosti jsou ale vesměs i sami rozumně konzervativní a nejeví chuť riskovat. K čemu tak drtivé většině firem je, či brzy bude 3D tisk, augmented reality, internet věcí nebo nositelná elektronika? CIO si zahartusí, že mu na to nedali rozpočet, protože nedokázal přesvědčivě vyčíslit návratnost/přínosy, ale vlastně tento pohled na věc ředitelé IT i střízlivě sami sdílí.
S. Ranger upozorňuje v této souvislosti ještě na další věc. Firmy jsou reálně pod tlakem, aby prováděly věci, o nichž se všude mluví, deklarovaly zájem o módní trendy. Někdy jsou tato rozhodnutí víceméně neškodná („Pamatujete si, že před pár lety měl mít každý generální ředitel svůj blog?“ směje se Ranger.) a po čase se prostě opustí, jindy ale mohou být fatální. Jenže i když víte, že něco je nesmysl, pokud to dělají všichni kolem, ignorovat trend je příliš náročné. Základem úspěchu není vyhýbat se blbostem (to skoro nejde), ale moc si nezadat a včas s nimi přestat.
Klasická gartnerovská křivka
Pojďme tedy ve hře s křišťálovou koupí dále. Máme zde samozřejmě i prognózu Gartneru, ale zde si myslím je problém v samotné metodice. Metodika Gartneru vývoj technologií popisuje jako pomocí několika fází: nástup, hype (vrchol přehnaných očekávání), následuje deziluze, opatrné nasazení a přijetí, kdy se technologie stane konečně „produktivní“. Tento pohled je sice populární, ale není přece důvod, aby platil univerzálně. Nikde není psáno, že technologie se vůbec musí prosadit a stejně tak jiné se mohou prosadit hladce, bez fáze deziluze. Samotný koncept Hype Cycle je také ve skutečnosti starý už 20 let a těžko říct, v jaké fázi křivky by byl sám.
S těmito výhradami pokračujme. Podle Gartneru se do 2-5 let dostanou do produktivní fáze NFC, cloud a 3D skenery. (copak se ale cloud již plošně nepoužívá?), už během příštích 2 let dosáhnou produktivity analýzy v paměti (in-memory – zase, tím se ale chlubí prakticky všichni dodavatelé podnikového softwaru už teď, Oracle, SAP…) a rozpoznávání řeči. Horizont 5–10 let má mít virtuální realita, na těle nošené uživatelské rozhraní a digitální měny. Jenže o virtuální realitě a rozpoznávání řeči Gartner něco podobného předpovídal již před 19 lety, takže VR se na křivce zjevně nějak opozdila. A na druhé straně, copak rozpoznávání řeči dnes již není produktivní, ať už jde o specializované aplikace v call centrech nebo obecné (obecnější) nástroje typu Apple Siri?
Tolik výhrady, pokračujme po časové ose. Co se stane „produktivní technologií“ za 10 let, to už je opravdu sci-fi. Gartner uvádí holografické displeje, kvantové počítače (o těch se však píše už příliš dlouho; v době levného výpočetního výkonu a cloudového počítání ale vůbec není jasné, zda by znamenaly nějakou revoluci; kvantový algoritmus může být rychlejší, nedokáže ale v principu nic jiného než počítač klasický) a nahrazování stále více profesí roboty. Poslední bod koresponduje s jinou prognózou. Steve Brown z Intelu tvrdí, že budoucností jsou malá zařízení všude kolem nás. Ne „nová zařízení“, ale spíše vetkání elektroniky do prakticky všech běžně používaných předmětů. Lžička plná senzorů a elektrod bude kontrolovat, zda se člověk náhodou nehodlá otrávit nebo si snad nepřeslazuje kafe, mohl by se hrozit kritik či ochránce soukromí.
S. Brown je nicméně přesvědčen, že všude kolem nás chytrá zařízení a systémy brzy opravdu budou, protože to bude možné ekonomicky i technologicky (dostatečný výkon, malá spotřeba…). Jejich inteligence může mít různou podobu: robot, síť senzorů nebo můžeme onu inteligenci přisoudit i samotnému softwaru. Klíčové bude, k čemu tato zařízení vlastně využívat, a k čemu v tomto světě budou lidé, respektive jak budou lidé pracovat po boku strojů. S těmito problémy se budou muset vyrovnat stejně tak zaměstnanci, management firem i šéfové informatiky – o možná i ty chytré systémy, chtělo by se dodat.
Stojíme na prahu technologické singularity?
Závěr z toho všeho? Snad jen, že mnohé z prognóz poněkud předjímají vizi technologické singularity, přesvědčení, že brzy dojde k zásadnímu zlomu. Nejspíš nedojde. Vraťme se o 10 let zpět a srovnejme tehdejší technologie s těmi současnými. O domácích spotřebičích nacpaných Javou a komunikujících přes Internet se mluvilo již před málem 20 lety. To neznamená, že očekávané změny se neuskuteční, ale trvají déle a jak se zdá, mají mnohem omezenější dopad.