Turbulentní pandemický rok se projevil i na akciových trzích. Vývoj trhu přirozeně provázelo velké množství analýz i úvah – o tom, jak ceny aktiv (možná) drží pouze politika centrálních bank, o tom, že akcie jsou (možná) odtržené od reality, dále i o tom, zda si sektor IT udrží tak dominantní pozici, jakou si vybudoval během pandemie.
Následující text má za cíl upozornit pouze na jeden detail této mozaiky. Ceny akcií po jarním propadu rostly obecně, hodnota IT firem zde přitom nebyla zvláštní výjimkou: spadaly mezi „normální“ sektory nezasažené krizí, nikoliv mezi jednoznačné vítěze. Jak to, dalo by se namítnout, vždyť přece index Nasdaq dosáhl svého nového maxima mnohem dříve než třeba obecný Dow Jones? Odpověď závisí na tom, co myslíme IT firmami, respektive technologickým sektorem.
Za růst na Nasdaqu do značné míry mohou ceny největších firem: sem se řadí Apple, Google/Alphabet, Amazon a Facebook, někdy se tato skupina rozšiřuje ještě o Netflix a Microsoft (tomu pak odpovídají i zkratky tvořené z počátečních písmen, FAANG apod.). Jenže, některé z těchto firem jsou spíše média než klasické IT společnosti (takto se pak stává pochopitelnější, jak vůbec může mít Zoom vyšší kapitalizaci než IBM). A za druhé, tyto největší (řekněme IT) firmy tvoří stále větší podíl trhu: IT sektor obecně zdaleka neroste tolik jako ti největší.
Odtud se pak odvíjejí tu a tam vyskakující zprávy o tom, že Apple má větší tržní kapitalizaci než x největších britských firem apod. Jak si povšiml např. komentátor Patrie Jiří Soustružník, hodnota Applu pak dokonce v září přesáhla index Russel 2000, tedy cca souhrnnou hodnotu všech menších veřejně obchodovaných amerických firem. Trh se koncentruje. Tento trend je staršího data, zesílil ale hlavně v roce 2018 a pandemie ho spíše zastřela (protože nakonec rostli skoro všichni – ovšem v různé míře!). Neznamená to ale, že by zde bublina byla nutně větší, protože skupina FAANG (obecně největší firmy) dokázaly generovat i odpovídající zisky, nejedná se tedy (jen) o sázku na další růst a expanzi – ten by navíc zvyšoval riziko různých regulačních opatření. Největší firmy již teď nabízejí i slušné poměry zisku na akcii (návratnosti) apod.
Americký profesor a nositel Nobelovy ceny za ekonomii (ocenění není nutné nepřeceňovat, nobelisté za ekonomii se mýlí běžně, respektive v jejich případě se to dá občas dobře poznat) Eugene Fama zase upozornil, že 5 největších firem tvoří 20 % celého indexu S&P 500. I to je z historického hlediska nevídaná koncentrace. E. Fama to ale nepovažuje nutně za negativní jev, jde o odměnu za inovace. (I tuto otázku lze samozřejmě dále rozebírat, rakouský ekonom J. Schumpeter známý svým pojmem kreativní destrukce např. tvrdil, že dočasné monopoly – míněno samozřejmě faktické, nikoliv dané legislativně – bývají důsledkem technologických inovací, ne protiinovační silou.)
Co z toho vyplývá pro budoucnost? Nic moc zvláštního, viz současné turbulence v USA dané politikou, které těžko mohou zůstat bez dopadu na trhy. Vývoj trhu v idealizovaném případě vůbec nelze předvídat, protože všechny dostupné informace jsou (praví alespoň teorie) již díky kolektivní inteligenci zahrnuty do aktuálních cen a průměrná výnosnost investice odpovídá pouze ochotě podstupovat riziko (riziková prémie). Cílem tohoto textu tak je pouze podat vysvětlení různých zvláštností: mnoho českých investorů např. vlastní různé fondové produkty, často označované jako nějak „zprůměrovaný“ sektor informačních technologií. Výsledky těchto fondů jsou ovšem velmi různorodé, a to i když pomineme další rozdíly (zda jde aktivně řízené fondy, řešení kurzových rizik apod.) – mj. podle toho, jak chápeme ono IT (Intel, nebo Facebook?) a nakolik je pak příslušné portfolio založené na největších firmách.
Rok 2020 na trzích: Akcie IT firem nejsou zase tak výjimečné
