Tři otázky nad probíhajícím Oracle Open Worldem

Otázka první: kolik společností vůbec smysluplně dosáhne na to, co Oracle tak lehkomyslně vyhazuje do výše?

V době, kdy i společnosti jako IBM se obracejí k segmentu malých firem, Oracle nabízí pořád to stejné, jen je toho zase trochu víc a obecná prohlášení typu toho, které včera předvedl ve své keynote Mark Hurd Na tom nic nezmění. Základní mantra společnosti je stále táž: kompletní balík, kompletní zákaznická volba. Od dob, kdy se Oracle chlubí vlastnictvím bývalého SUN Microsystems, má Oracle výhodu, že může svůj software dodávat rovnou i se spolehlivým hardwarovým podkladem.

Z pohledu koncového zákazníka to tak může nakonec působit důvěryhodněji, místo abstraktní vrstvy, kupuje krabici (většinou konkrétně rack). Aby v tom nebyl příliš zmatek, jsou všechny produkty jasně identifikovatelné podle názvu. Řešení Exalytic přináší špičkové (minimálně cena by tomu odpovídala) analytické zařízení pro firemní dataminig, Exadata superdatabázi pro velké firemní objemy a firemní aplikace nemohou běžet na ničem jiném, než na platformě Exalogic.

Až dosud nepodchycená nestrukturovaná data (sociální sítě a další provoz) obslouží čerstvě oznámené (opět částečně také hardwarové) řešení Big Data Appliance. Máme zde tedy téměř kompletní portfolio extrémně drahých řešení, které se tváří, že jedno bez druhého nejsou kompletní. Pomineme li fakt, že například v České republice nejsou vyjma dvou ministerstev, společnosti a instituce, které by si tak nákladné řešení mohly dovolit a mělo pro ně trochu smysl, komu to všechno chce Oracle prodávat?

Globální trend ve firemní sféře (státní správa je totiž dost specifická) je jasný, nakombinovat si vlastní řešení z nejvýhodnějších (což nemusí znamenat vždy nejlevnějších) nabídek na trhu. Dokonce i firmy jako Google, nebo Amazon nakupují levný hardware a montují na něj vlastní řešení, což samozřejmě není jediný trend, poukazuje ale pěkně na to, že si společnosti chtějí vybírat.

Hodně studenou sprchu v tomto ohledu loni zažili bývalí obchodní partneři firmy SUN. Tam, kde dříve bylo možné si z nabídky vyzobat pro daný byznys ty nejzajímavější produkty, napařil Oracle z fleku automatické poplatky za technickou podporu a licence. Odpor byl tak veliký, že se více jak dvě třetiny společností přeorientovali na jiné obchodní partnery. Je nutné přiznat, že v tomto případě Oracle možná likvidoval křehký byznys okolo SUN Microsystems záměrně, neboť pro něj dost možná představoval pouze nepohodlnou administrativní zátěž. Podaří se mu ale v konkurenčně vypjaté době uspět se stejným modelem u své výkladní skříně?

Otázka druhá: zachrání Oracle Sparc?

Nad nezávislostí Exa platformy, kterou jsme vychvalovali nahoře, se vznáší jeden stín. Většina oraclovského hardware včetně všech Exa produktů totiž využívá intelovské technologie, zcela konkrétně pak čipy Intel Xeon. Oracle má přitom ve své stáji nebroušený obří diamant v podobě dědictví jménem SPARC, co s ním bude? Zatím víme o jediném nasazení a to konkrétně procesorů Sparc T-4 v Oracle Sparc SuperClusteru, blýská se na lepší časy, nebo jde jen o snahu mít toho zkrátka na výstavce víc?

Otázka třetí: jak dlouho ještě může trvat mírumilovného soužití Oracle a EMC?

Jen málo co mohlo v poslední době v IT byznysu vypadat tak idylicky, jako spolupráce EMC a VMware s Oraclem. Dnes se velké množství obchodů Oracle přesouvá do cloudu, obě společnosti přicházejí zhruba ve stejné době se stejnými novými buzzwords, vše by tedy mělo na první pohled nasvědčovat dalšímu upevňování partnerství. Jenže realita je trochu jiná, Oracle totiž dává jasně najevo, že bude podporovat virtualizaci jen do té míry, kdy se bude jednat o Oracle virtualizaci. K prvnímu střetu zájmů ostatně již možná došlo právě v oblasti „Big dat“, co to přinese? O tom zase někdy jindy.