Americká Federální obchodní komise (FTC) vydala novou zprávu, která zkoumá, jaký vliv budou mít na ochranu soukromí lidí zařízení propojená v tzv. „internetu věcí“. Podle FTC se můžeme těšit na invazivní marketing, nekončící pozorování chování uživatelů a nové formy hackingu.
Cílem zprávy bylo identifikovat nebezpečí, která pro spotřebitele představuje internet věcí. Jaký efekt mohou mít na člověka informace získané z GPS v automobilu, fitnessovém náramku nebo chytré lednici tehdy, když se bude ucházet o nové zaměstnání nebo žádat o půjčku? Zdá se, že poměrně velký a FTC proto uvažuje o vytvoření nových standardů pro sběr a používání dat.
I když Federální obchodní komise nevolá přímo po přijetí nového zákona, který by reguloval fungování propojených zařízení, apeluje na americký Kongres, aby přijal novou legislativu, která spotřebitele alespoň částečně ochrání před nekontrolovaným sběrem dat. Firmy by měly uchovávat co nejméně dat, zbavovat se jich jakmile je již nebudou potřebovat a pokud možno z nich odstranit jakékoli indicie, podle kterých lze identifikovat konkrétního uživatele. Lidé by tak měli být alespoň částečně chráněni v případě masivních hackerských útoků, jako byl třeba ten na Sony, při němž bylo ukradeno obrovské množství uživatelských dat.
To, že sběr dat z našich domovů může sloužit k různým formám automatického profilování, diskriminaci či jiným formám zneužití, je poměrně zřejmé. Podle šéfa Ditto Labs a výzkumníka na americké univerzitě MIT Davida Rose již nyní nečelíme pouze špehování ze stran vlád, ale tzv. korporátnímu šmírování. Propojená zařízení umožňují korporacím masově sbírat informace o uživatelích a předpovídat jejich nákupní zvyky. Jak dodal Rose, společnosti jako Acxiom či Epsilon obrazně řečeno chodí dům od domu a shromažďují data o každé rodině v Americe, přičemž si virtuálně odškrkávají u každé domácnosti tisíce políček. Rizika tu tedy jsou a veřejnost o nich příliš neví.
Rose vysvětlil potenciál personalizované reklamy s využitím práce své vlastní firmy. Ditto skenuje veřejně dostupné fotografie na sociálních sítích a v závislosti na tom, kdo řídí Jeep, kupuje Pradu, pije Red Bull nebo fandí Patriotům, činí závěry o tom, jaké produkty asi daný člověk preferuje a co by si v budoucnu mohl koupit.
Ředitelka World Privacy Forum Pam Dixonová nevidí ani tak problém v marketingu, jako v jiných způsobech využití sesbíraných dat. „Problém není to, že někdo vidí reklamu na boty. Problémem je, jak jsou následně data využívána brokery a analytiky.“ Dixonová uvedla příklad situace, kdy výměnou za slevu poskytovatel pojištění může po člověku vyžadovat, aby používal tracker aktivity, který bude počítat jeho ušlé kroky, měřit stres a zjišťovat, co jí. A to bude třeba pro lidi se zdravotními komplikacemiproblém, jelikož celý systém bude postaven na předpokladu, že „všichni jsou mladí a zdraví.“
Je také otázkou, jak budou reagovat zaměstnavatelé nebo vládní agentury, pokud se dostanou k datům ze zařízení opatřených senzory. Otázky ohledně toho, kdo vlastní data, jak jsou ukládána, zda jsou šifrována, jak je možné je používat a zda mohou být přeprodána, prozatím v řadě případů zůstávají nezodpovězeny. „Myslím si, že FTC by chtěla, aby tyto otázky byly regulovány,“ uvedla Dixonová.
Navzdory výše zmíněné kritice někteří spotřebitelé na tom, že jsou monitorovány jejich vozy, domovy a těla, vydělají. Profesor na University of Colorado School of Law Scott Peppet ve své nedávno publikované práci studoval, jaké výhody může dobrovolné vzdání se části svého soukromí přinést. Až doposud firmy sbíraly veřejně dostupná data, z nichž vytvářely rámcové profily svých zákazníků v závislosti na jejich minulých nákupech, kreditní historii a dalších faktorech. Nové technologie, které poskytuje internet věcí, však umožňují firmám jednoduše ověřit si tyto informace s našim vědomím. Firmy získávají v reálném čase přístup k informacím o tom, jak rychle jezdíme, jak často šlapeme na brzdu nebo jak rychle zatáčíme. Dobří řidiči pak mohou získat levnější pojistku a ti špatní si samozřejmě připlatí.
„Bude přímo v zájmu některých lidí, aby o sobě zpřístupnili co nejvíce osobních informací,“ napsal Peppet. Ti zdraví a bohatí mezi námi budou chtít pojistitelům, bankám a prodejcům ukázat, jak na tom opravdu jsou a zpřístupní jim tak i ty nejcitlivější informace. Jak však dodává Peppet v tomto modelu má člověk možnost volby pouze na oko. Tlak okolí nejspíše zapříčiní to, že ke sdílení osobních informací s firmami budou nakonec dotlačeni všichni, jelikož pokud data někdo nezpřístupní, bude s ním automaticky zacházeno hůře. Například pojištovně bude jasné, že je daný subjekt rizikový.
„Nakonec i ti, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe, zjistí, že nemají jinou možnost a musejí informace zpřístupnit,“ uvedl Peppet. Ochrana soukromí se tak stane pro řadu subjektů jednoduše příliš drahou. Ve snaze získat dobrou půjčku, zaměstnání či pojistku, budeme muset zaplatit daň v podobě svých osobních informací.
Dixonová, Peppet a další tak hlasitě volají po větší regulaci a kontrole nad nakládání s daty. Jak je vidět, internet věcí zcela mění pravidla. Otázkou bude, zda efektivita trhu převáží nad jednou ze základních svobod – ochranou soukromí. I když internet věcí může vést ke zlepšení kvality našich životů, může také vést k nechtěnému třídění lidí v závislosti na tom, jak se chovají. Pozitiva masivního sběru dat tak jsou poměrně jasná, možná negativa však už tak zřejmá nejsou.
Mohlo by vás zajímat:
- Švédská firma očipovala zaměstnance
- Internet věcí změní obchodní modely i chování firem
- V roce 2020 bude na světě jezdit čtvrt miliardy automobilů s automatickým řízením
Příbuzná témata:
Ochrana, Bezpečnost, Internet
Soukromí, Technologie, Sběr dat