Poslední léta se v souvislosti s cloudovými technologiemi poměrně často objevuje i pojem „cloudový agregátor“. Prozatím jen málokdo jej skutečně chápe v plném dosahu jeho důležitosti a tím méně se zdůrazňuje, jaká přináší pozitiva a negativa.
Zdroj: Wiki media
Definice slova „agregátor“ i dnes napoví, co vlastně ty „cloudové agregátory“ jsou: jde o označení takových cloudů, které shromažďují určitý typ informace z více zdrojů. Obecná a učená definice spojení „cloudový agregátor“ potom zní: „Platforma nebo služba, která kombinuje více cloudů podobné charakteristiky (geografické umístění, cena, technologie…) do jediného přístupového místa, formátu nebo datové struktury.“ Hodnota či výhodnost takovýchcloudových agregátorů je potom odvozena od ušetřených nákladů, popřípadě z větší efektivity plynoucí z možnosti rozložit služby mezi více poskytovatelů.
Smysl agregátorů
Samotný důvod vzniku cloudových agregátorů je prostý. Už samotnou filozofií cloudu je „používej jen to, co chceš“. Někdo poměrně záhy zjistil, že mu sice může od jedné firmy vyhovovat služba „A“ a „C“, ovšem služba „B“ a „D“ (taktéž jím původně zajišťovaná) jde mnohem lépe dodavateli č. 2. atd. atd.
Nedá se vždy a za všech podmínek předpokládat, že pro firmy u cloudových agregátorů je primárním ukazatelem vždy a jedině nejnižší cena (ne, že by většinou nebývala tím prvním) – ta jak známo nemusí být vždy výhrou (třeba laciný, ale mizerný outsourcing je toho příkladem). Je možné, ba pravděpodobné, že se řada subjektů bude rozhodovat na základě dalších faktorů ovlivňujících výhodnost daných cloudových agregací: pro jednoho může být důležitá nezávislost na jediném dodavateli, pro jiného zase čas klíčových transakcí a jiné věci.
Jak to může fungovat?
Jak vlastně cloudové agregátory vypadají v praxi? Jeden z nich používáte takřka denně a ani o něm nevíte – jde samozřejmě oi Google a jeho vyhledávací služby. Google je srdcem vyhledávací agregace: stránky na internetu existují velmi dobře i bez něj, ovšem právě díky němu k nim davy mají rychlejší, organizovanější a pohodlnější přístup. Podobně se nabízí třeba příklad s tržně-cloudovým agregátorem eBay, který nabídl unikátní službu (zákazníci se nemusí setkat, řešit osobně platbu v bance, sedět v aukční síni celý den…), čímž oslovil velké množství zákazníků. Jak Google, tak i eBay ovšem sdílejí jednu důležitou vlastnost – oba nabízejí přístup k informacím v podobě doposud nevídané a maximálně efektivní (Google vnesl řád do chaosu svými mocnými vyhledávacími algoritmy a eBay zase vytvořil strukturovaný trh tam, kde neexistoval a byl potřeba).
K dalším cloudovým agregátorům patří například rozmáhající se slevové služby, kterých je tolik, že procházet je manuálně by ze slevy učinily (rozhodně časově) prodělečnou záležitost. Agregátor nejen nabídne slevy na jednom místě, ale může nabídky probrat z hlediska spolehlivosti serverů, jejich vlastní výhodnosti, ověřit je či přidat odkaz na další, podobné. Zdá se, že nás v tomto směru čeká další fáze v podobě agregátorů druhého stupně, který bude agregovat agregátory…
Rizika a nevýhody
Je tu samozřejmě i druhá stránka věci, jako vždy ostatně. Podstatou cloudových agregací je početnost, což bývá někdy docela problém. Uhlídat například nepřekrývající se funkcionalitu u více dodavatelů různých části softwaru a vzájemnou korektní komunikaci těchto částí je často úkol hodný černé magie. V méně přehledných komplexních projektech se přirozeně také snáze „utopí“ více peněz na údržbě, školení a podobných věcech.