Umělá inteligence v ERP softwaru – pomoc pro lidi, nebo jejich náhrada? Stále víc firem se prý letos rozhodne stávající systém odepsat a začít znovu. Jak využít zkušeností superuživatelů?
Několik novinek a komentářů k ERP systémům od lidí, kteří se na tento typ softwaru specializují.
ERP + AI = ?
Peter Kowalke na Toolbox.com popisuje přicházející propojení ERP a umělá inteligence. Může se snad AI výrazněji uplatnit i zde? Na pohled je takové spojení divné, vždyť ERP systém je považován za „něco jako účetnictví“. Jenže z druhé strany cílem ERP je právě ono plánování zdrojů, tedy dosažení provozní efektivity, lepší předvídání atd. Překážkou zde bývá, že systém je složitý a dat příliš mnoho, takže člověk pracující s prostředím nedokáže všech funkcí a informací využít. Umělá inteligence (tvrdí alespoň Kowalke) by zde mohla fungovat jako mezivrstva, která rychle najde podstatné. Když to umí Google a dokáže takhle obsah internetu uživatelům zpřístupnit opravdu efektivně, proč by podobné technologie nemohla zvládat i vnitropodniková aplikace, pracují s definovatelnějšími daty?
Ale nabízí se i další využití. Tak např. AI se může uplatnit už při vstupu dat, procesy automatizovat a současně filtrovat – k tomu lze zase dodat leccos už xkrát řečeného o internetu věcí a big data. Surová data lze rovnou třídit, pokročily technologie rozpoznávání obrazu obecně (identifikace aut podle značky) a tváří speciálně, totéž pak platí pro zpracování zvuku/hlasu. Do ERP systémů by se měly integrovat technologie asistentů typu Microsoft Cortana, Amazon Echo a Apple Siri. Nakonec by pak vše v ERP systému už mělo mít podobu „otagovanou“, v níž lze snadno vyhledávat.
Výše uvedené lze asi odkývat, možná jsou to tvrzení opakovaná často a poněkud banální. Poněkud náročnější a spornější pak už je nasazení umělé inteligence nad rámec toho, aby se se systémem lépe pracovalo lidem. Jaké procesy lze na AI i přímo přehodit, třeba tvorbu plánů a rozpočtů? Kowalke se domnívá, že minimálně jeden důvod pro pokus tu je – rychle se měnící prostředí (konkurence, zákazníci) a z toho vyplývající potřeba agility (jistě, zase jde o xkrát opakované teze), kterou ale lidé mohou těžko zvládnout. Je-li fungování výrobní linky či politiky slev potřeba měnit téměř neustále, pak i rozhodování o tom asi potřeba automatizovat.
Ochota riskovat
I když už není tak docela přelom roku, na ERPFocus.com se Rick Carlton ještě zabývá tím, co ve světě ERP můžeme letos očekávat. Jako trend uvádí přesun do veřejných cloudů, a to ani ne tak systémů jako celku, ale různých jejich částí a souvisejících komponent. Podporovaná API jsou dnes na všech stranách tak široká, že není problém pár kliknutími (nadsázka) spojit prakticky libovolné aplikace; s tím souvisí i rychlý rozvoj dalších technologií, jako jsou např. kontejnery nebo microSaaS, tedy předávání funkcí v co nejmenším měřítku.
Firmy také budou ochotnější riskovat a přecházet na nové technologie – snad to souvisí i s celkovým ekonomickým vývojem. Mnohde se ukáže, že nové aplikace se sice dají přibalovat ke stávajícím systémům, ale za úvahu stojí tyto systémy (jak vlastní IT, tak i samotné podnikové procesy) spíše zahodit a inovovat jako celek, disruptivně. ERP v současné podobě může v řadě firem fungovat ve skutečnosti jako překážka dalšího růstu.
ERP jako kritická podniková aplikace bude muset více akcentovat otázku bezpečnosti, a to i z hlediska kontinuity provozu. Jak je systém např. chráněn proti útokům na odepření služby? Nakolik je třeba přidávat nové bezpečnostní úrovně v souvislosti s internetem věcí? Carlton dále zmiňuje, že letos budou ERP systémy stále více nasazovat i malé firmy – a ty jako první volbu logicky většinou zvolí řešení na bázi cloudu. A samozřejmě, což se opět uvádí všude a rozhodně nejde o trend roku 2017 víc než 2016 nebo 2018: ERP systémy měly velmi složitá rozhraní, ty nové mají vypadat pro uživatele spíše jako sociální sítě. I když musí platit, že „gamifikace“ automaticky přináší vyšší produktivitu?
Audit, superuživatelé a metriky
Rovněž na ERPFocus.com pak Tom Miller přináší tipy zefektivnění práce s ERP systémem. Doporučuje audit toho, jak se systémem pracují všichni jeho uživatelé. Naprosto běžně se zde stává, že lidé např. nevyužívají nové funkce, ale postupy, které se naučili ve starších verzích. V nových verzích systému lze přitom tyto procesy provést rychleji.
Dále Miller doporučuje využívat zkušeností „superuživatelů“ – tito lidé hrají klíčovou roli při implementaci ERP systému, získávají v systému maximální oprávnění, jsou jim odemknuty jinak nedostupné funkce, provádějí testování a reportují problémy. Po nasazení systému bývají superuživatelská oprávnění odebrána, zpravidla z bezpečnostních důvodů. Nicméně je škoda zkušeností superuživatelů nevyužívat i dál – co nyní systém neumožňuje, i když by mohl? V čem se jim při zavádění pracovalo lépe? Superuživatelé bývají lidé z jednotlivých divizí firmy, nikoliv z oddělení IT, to na ně má tendenci zapomenout. Správci IT by s nimi ale podobu ERP systému měli pravidelně konzultovat.
A nakonec Miller upozorňuje, že v ERP systémech se často používají nevhodné metriky (např. v rámci KPI, klíčových indikátorů výkonnosti). I když systém umožňuje jejich změnu, nikdo se s takovou úpravou neobtěžuje a vše běží při starém. Příkladem takové zbytečnosti je třeba situace, když se prodejcům počítá provize z dosaženého obratu/příjmu, i když dalším firemním procesům a obchodní logice by odpovídalo počítat odměnu podle konkrétní marže (tj. např. ji snižovat podle poskytnuté slevy).
