IT ve službách druhé světové války

Tento týden jsme 8. května slavili Den osvobození a výročí kapitulace Německa v roce 1945. Druhá světová válka byl dosud největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva, který stál život asi 45 až 60 milionů lidí. Technika zaznamenala během Druhé světové války velký rozvoj. Obě znepřátelené strany se předháněly ve zbrojení. Na konci války se objevila prvních proudová letadla, výkonné ponorky nebo kvalitních šifrovací stroje.

Druhá světová válka je ve znamení počátků vývoje výpočetní techniky. Objevily se první předchůdci moderních počítačů a začaly se používat docela výkonné šifrovací stroje. Jako příklad, který mluví sám za sebe, je světoznámý šifrovací stroj Enigma.

Možná vám to připadne trochu zvláštní, ale Enigma byla před válkou ve volném prodeji a mohl si ji koupit opravdu každý, kdo na ni měl peníze. Tento přístroj poprvé sestrojil v roce 1918 Albert Schreibus. Její návrhy nabízel armádě, která ovšem o jeho vynález nejevila zájem. Proto její patent prodal firmě Gewershaft.

Teprve s Hitlerovým nástupem k moci si armáda uvědomila, jakou možnost v sobě Enigma ukrývá, odkoupila od Gewershaft její patent a nechala Enigmu stáhnout z prodeje.

Tato velice silná německá „zbraň“, díky které se velitelé nacistických vojsk mohli s klidem domlouvat na svých taktikách a plánovat vojenská tažení, sehrála ve válce velmi důležitou roli. Britové postavili v Blatchley Park dešifrovací středisko, do kterého byli posláni ti nejlepší matematici, šachisti a kryptoanalytici z celé Anglie. Jejich úkol byl jasný: rozluštit kód Enigmy, což nebylo tak lehké, jak by se mohlo zdát. To dokazuje rozlehlost dešifrovacího střediska v Blatchley Park, které tvořilo 8 budov, ve kterých pracovalo kolem 5000 lidí.

Kód Enigmy se podařilo z části rozluštit až po zadržení německé ponorky U-110. Na ponorkách byla používána snad s největší efektivitou, protože napomáhala utajení polohy ponorek a úspěšnému napadání spojeneckých konvojů.

Specialistům v Blatchley Park se podařilo na základě ukradené Enigmy rozluštit pouze kódy pro pozemní vojska, Luftwafe a německé velitelství. Kódy pro ponorky se rozluštit nepodařilo, protože Němci přidali ke stávajícím třem válcům ještě jeden, který 26x zvyšoval obtížnost kódování a zvýšil počet možných kombinací na neuvěřitelných 150 triliónů.

Námořní kód označovaný jako „Žralok“ byl zčásti rozluštěn, když německé ponorky komunikovaly s meteorologickými službami na pobřeží, které nebyly vybaveny čtyřdiskovými přístroji. Když ale nacisté po pár prohraných bitvách začali tušit, že jejich kód byl rozluštěn, vybavili veškeré své jednotky Enigmou se čtyřmi disky, což znamenalo pro spojence půl roku nečitelných zpráv, kvůli kterým denně umíralo nespočet vojáků.

Enigmu se čtyřmi disky se podařilo ukrást z další německé ponorky U-559 u egyptského pobřeží. Kód Enigmy byl definitivně rozluštěn.

Předchůdci moderních počítačů

Během Druhé světové války bylo vynalezeno pro ulehčení boje několik velice primitivních počítačů. Byly to počítače nulté, popřípadě první generace. Vezmeme-li v potaz, že dnes můžeme téměř v každé domácnosti najít počítač generace čtvrté, jsou ty vyvíjené za války opravdu jen předchůdci počítačů jako takových.

Počítače nulté generace, neboli počítače mechanické a reléové, začal poprvé sestavovat Konrad Zuse v roce 1936. Jeho prvním výtvorem byl počítač Z1. Za podpory společnosti IBM byl v roce 1943 představen reléový počítač MARK 1.

Počítače první generace začínají používat modernější technologie. Říká se jim počítače elektronkové a začaly se vyrábět ve čtyřicátých letech minulého století. Jsou charakteristické jednoduchou strukturou, nepracují s operačním systémem, programování probíhalo ve strojovém kódu a zpracovával se vždy jen jeden program. Prvním sériovým počítačem této generace byl UNIVAC vyráběný od počátku padesátých let.

Prvním počítačem, který měl něco společného s Druhou světovou válkou, byl americký ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer), vyvinutý v roce 1944 v Penn State University. Tento první elektronkový počítač, který měl pomoci spojencům ve válce, byl původně určen pro výpočty palebných tabulek pro dělostřelectvo americké armády, ale než ho stačila armáda použít, válka skončila.

ENIAC byl na dnešní poměry opravdu obrovský, vážil okolo 35 tun a zabíral plochu 15 m2, měl příkon 174 kW pro 17500 elektronek, 1500 relé, 70000 odporů a 10000 kondenzátorů. Jeho provoz tedy určitě nespadal do energetické třídy A. Chlazení obstarávaly dva letecké motory. ENIAC se programoval pomocí přepínačů a kabelových kontaktů. Byl to největší elektronkový počítač, který kdy člověk sestavil. V roce 1955 už jeho služeb nebylo zapotřebí a byl demontován.

Po válce se elektronkové počítače vyráběly zhruba do konce padesátých let. Po nich nastoupila éra počítačů tranzistorových, které zabíraly méně místa a poskytovaly větší výkon. Následovaly počítače s integrovanými obvody a počítače čtvrté generace, které jsou k dostání dnes.